Junni the MAD 2

Junni the MAD 2-4

Seděla jsem na nízké posteli s šedivým povlečením. Kolem byly bílé zdi se zeleným stropem. Na podlaze byl bílý koberec. V pravo od postele bylo velé okno.
Otevřely se dveře.
,,Jděte pryč." řekla jsem s pohledem upřeným na zem.
Někdo se vedle mne posadil. Chvíli bylo ticho. Pak mě někdo jemně chytil za rameno. ,,Junni?"
Zdálo se mi, jako bych slyšela hlas svého Bi....
,,Copak se stalo?" ptal se něžně Billiho hlas.
Chtělo se mi opřít se o něj a začít brečet, ale ovládla jsem se. Zatím.
,,To nic není." řekla jsem ale neznělo to vůbec přesvědčivě. Billi mne po chvilce objal kolem ramen. Tak jako já když jsem viděla poprvé brečet svého Billiho.
Vzpomínka na něj sílila, ale pořád jsem se dokázala ovládnout. Podívala jsem se Billimu do očí a pak jsem si všimla jeho vlasů, trčících z pod čepice kterou pořád nosil. Byly blonďaté!
Billiho zarazil múj překvapený pohled.
,,Můžeš si prosímtě... Sundat čepici?" zeptala jsem se. Billi si ji sundal a přes obličej mu spadaly blouhé blond vlasy.
Nemohla jsem uvěřit svým očím. Vypadal přesně jako múj Billi! Prudce jsem si stoupla a vytřeštila na něj oči. Billi nechápal, co se děje. Naklonila jsem se k němu a opatrně mu sundala šálu, která zakrývala jeho jizvu.
Když jsem ji tak pozorovala, uvědomila jsem si, že má přesně stejnou trajektorii pohybu, jakou jsem způsobila, když jsem zabodla sekáček do Billiho hrudi v tom blázinci.
Couvla jsem ke dveřím.
,,T-t-ty... Ty jsi..." Začla jsem nervózně koktat. Byl to snad... Vážně on?!
Zase se otevřely dveře a vešel Vamp.
I on se na chvíli zarazil, když viděl Billiho. Pak mne chytil za ruku a vytáhl za dveře.
Přes mé námitky mne vtáhl do svého pokoje. Bylo tam šero a nebylo moc vidě.
Přitiskl mě ke zdi a ačkoli jsem ho neviděla, cítila jsem jeho teplý dech. Jeho obličej byl téměř u toho mého.
,,Poslouchej." řekl polohlasně. ,,Vím, kdo si myslíš, že to je, ale není to on! ON, je mrtvý a už nikdy se nevrátí, chápeš? Je prostě navždycky pryč! A jestli o něm budeš někdy mluvit před Billim, uříznu ti jazyk." Ta poslední slovo skoro zasyčel. Pak mě pustil a já vyběhla ze dveří.
Cítila jsem jeho pohled, který mě sledoval i přes dveře. Vešla jsem do svého pokoje a zavřela dveře.
K mému překvapení seděl Billi stále na mé posteli a zmateně se na mě díval.
,,Co se stalo?" zeptal se. ,,Ale... To nic." Máchla jsem rukou.
Billi vztal a šel ke mně. Položil mi ruku na rameno. ,,Kdybys někdy něco potřebovala... Stačí říct." Usmál se.
Chystal se otevřít dveře.
,,Bi-Billi?" Zastavila jsem ho. Ohlédl se. ,,Ano?" ,,Nemohl bys tu... Zůstat... ještě chliku?" zeptala jsem se se sklopenýma očima. Billi se usmál a šel ke mně.
Začala jsem se chvět. Billi mě chytil za ruce. ,,Není ti tu zima? Teploměr ukazuje jen 21°C. Musím tu zatopit, ale zatím..." Sundal si svetr a navlékl mne do něj. Byl trošičku velký, ale hřál.
Pořád jsem se třásla. Billi se zamyslel. ,,Hm. Nevypadáš, že by to bylo lepší. Počkej." řekl a omotal mi kolem krku svou šálu, která ležela na posteli. Pak mi jemně nasadil svou čepici.
Pořád jsem se ale třásla. Dívala jsem se na zem. Myslela jsem, že jsem celá rudá jak ředkvička.
Billi mi dal ruce na tváře. Navzdory mírnému chladu měl teplé ruce. Přišlo mi, že mě hřejí až na duši. Zavřela jsem oči. Cítila jsem, že jsem se přestala třást. A pak... Ten jemný dotek na mých rtech. Jen na zlomek vteřiny. Jen na malou chviličku. Otevřela jsem oči. Billi ho rty se dotkly mých. Byla jsem zmatená a překvapená ale... už mi ebyla ani trochu zima, všechna nervozita a stres odezněly. Jakoby je ze mě vytáhl ven.
,,Tys... Tys mě..." vyšlo ze mě a přejela jsem lehce prsty po svých rtech.
Billi se vyděsil. ,,PROMIŇ! PROMIŇ! PROMIŇ! Já... ty si byla tak... ja nemohl..." koktal a nervózně mával rukama. Pak vystřelil ze dveří div se za ním nekouřilo. Stála jsem tam a zpracovávala, co se právě stalo.
Billi mě... Políbil...