Junni the MAD 2

Junni the MAD 2-6

Do koupelny už jsem se nedostala. Ale osobu už jsem pak neslyšela. Nechtěla jsem ale vycházet z pokoje, dokud nebude někdo další vzhůru.
V šest ráno jsem slyšela zvuk klapnutí dveří z chodby. Pak hluboké zývnutí a kroky, směřující do kuchyně.
Opatrně jsem odemkla dveře. Otevřela a vykoukla ven. Nikdo. Vyšla jsem ven a šla taky ke kuchyni.
Fleash tam chystal toasty. ,,Dobré ráno." řekla jsem. ,,Oh, dobré. Jsi ranní ptáče?" Usmál se Fleash. ,,Ani ne. Jen jsem... Nemohla spát." ,,Co se stalo?" zeptal se a posadil se ke stolu. Sedla jsem si naproti něj a zahleděla se na jeho ruce, které si položil na stůl. Byly trochu větší než ty moje, ale jinak vypadaly jako holčičí. Položila jsem si ruce vedle jeho a prohlížela si je.
,,No... Ale to nic." Usmála jsem se. Fleash mě chytil za ruce. Jeho ruce byly vážně jako holčičí. Jemné a hezké.
,,Vážně nic?" zeptal se a zahleděl se mi do očí. Jeho kočicí oči se mi dívaly až do duše. Ztratila jsem se v nich. Marně jsem se snažila zjistit, k čemu bych je přirovnala. Čím víc jsem se do nich dívala, tím víc jsem myslela na vodu.
,,Mořské dno..." řekla jsem, tak tiše až skoro neslyšně. ,,Co?" zeptal se vyjeveně. Cukla jsem sebou. (Já so řekla nahlas?) ,,Nic!" vyhrkla jsem a prudce se zvedla ze židle a chtěla odejít.
Udělala jsem krok a ucítila, jak mně Fleash chytil za zápěstí. ,,P-počkej!" zakoktal.
Trochu mutoval, ale kterej kluk nemutuje?
Pořád se mi díval do očí.
,,Řekni to znovu." Trošku se přiblížil k mému obličeji.
,,Tvé oči... Jsou jako mořské dno, ve kterém se odráží světlo z hladiny..."
Pořád se přibližoval a to mně trochu děsilo.
,,Máš ráda moře? Řekni jen ano nebo ne." Tohle už téměř zašeptal. Byl čímdál blíž.
Zrychlil se mi dech. Můj mozek začal panikařit. Nemohla jsem se pohnout a hlas mi nesloužil. (Řekni, ne. Řekni, ne!)
Jeho obličej už byl tak blízko, jen se dotknout.
Na chodbě vrzly dveře a něčí kroky směřovaly k nám. Fleash mne bleskurychle pustil a přeběhl k toasteru, který také právě zacinkal, oznamujíc, že toasty jsou hotové.
Do kuchyně vešel Ginn. Rozespalý, rozcuchaný a s otlačeným polštářem na tváři se protíral oči a mžoural po kuchyni.
Když si mně všimnul, podíval se střidavě na Fleashe, na mně, na Fleashe a znovu na mně. Pak se zamračil a pronesl. ,,Dobré ráno." Posadil se a zadíval se na Fleashovy toasty. Fleash řekl bezmyšlenkovitě. ,,Neboooj. Taky dostaneš." Ginn se spokojeně usmál a položil si hlavu na stůl.
Po pár minutách začal chrápat. Fleash mi naznačil, ať ho zlechtám.
Moc se mi do toho nechtělo. Ginn mi trochu naháněl strach.
Opatrně jsem natáhla ruku k jeho krku a zkusila ho polechtat. Chrápání ustalo a ozvalo se tlumené zasténání. Lekla jsem se a uskočila. Fleash si položil ruku na pusu a začal se šíleně smát. Ginn se vzbudil a naštvaně se na mně podíval. Třesouc se jsem rychle ukázala prstem na stále se smějícího Fleashe. Ten, když si všimnul, že Ginn pomaloučku vstává ze židle a dívá se na něj jak na vraha, se přestal smát a se slovy: ,,A do h*jzlu..." vystřelil z kuchyně jen se za ním zaprášilo.
,,JEN POČKEJ TY ZKUND*KSYCHTE!!!" Bylo poslední co jsem slyšela, než jsem je oba ztratila z dohledu.

Zdravím všechny své fanoušky. Chci se omluvit za poooomaaaalyyyy průběh děje v druhém díle Junni the MAD. Chtěl jsem se tu trošku rozepsat. V tomto tempu hodlám pokračovat, takže narozdíl od prvního dílu se na ten krvavy konec docela načekáte. Já se totiž teprve rozehřívám. 😋 Jinak mi pište své komentáře ohledně postav i příběhu. Rád si je čtu. Děkuji za vaši trpělivost.
Zdraví, Sally.