Junni the MAD 2

Junni the MAD 2-7

V domě byl po celý den klid. Možná až moc velký na můj vkus.
Billi se na mně chvílemi díval s jemně růžovým obličejem a Ginn byl jestě naštvaný kvůli ránu, ale moji pozornost zaujal Vamp. Celý den se choval... divně. Tedy ne že by to bylo něco neobvyklého, ale on se choval ještě divněji než normálně a be zrovna v tom dobrém slovasmyslu.
Při pohledu na mně si začal něco mumlat a mračil se na mně jak středa na pátek.
Večer jsem sla do koupelny a všimla jsem si zase světla ve sklepě. Nakoukla jsem dovnitř a... postava se zase hrabala v krabicích. Chtěla jsem vycouvat, ale jako naschvál jsem narazila do stolku na kolečkách, který stál na chodbě.
Ohlédla jsem se po něm a zase zpátky a postava stála přímo předemnou a upírala na mně pohled.
V rychlosti jsem se otočila a rozběhla se nahoru do svého pokoje. Postava běžela za mnou. Byla jsem rychlejší, ale na schodech jsem zakopla a natáhla se do chdby v patře. Než jsem se zvedla, byl zase za mnou. Běžela jsem ke svému pokoji. Sáhla jsem po klice a v tom cítím prudkou bolest a padám k zemi...

Pomalu jsem zase přicházela k sobě. Otevřela jsem oči, ale v místnosti byla tma.
,,Heh... pako. Jde jí o život a ona si zakopne. To je ale smolík." promluvil někdo do ticha. Byl to Vampuv hlas. Místnost zalilo ostré světlo až jsem musela zase zavřít oči.
Když jsem se rozkoukala, uviděla jsem všude kolem sebe nějaké podivné panny. Byly všechny v životní velikosti, oblečené do krásných šatů.
Na první pohled krásná sbírka. Než jsem se na ně podívala pořádně. Jejich vlasy i oči byly úplně jako opravdové a pleť jako živá. Až mně to děsilo.
,,Líbí se ti moje panny?" řekl Vamp, který stál u jedné z nich a prohlížel si ji. ,,Jsou krásné že? Dokonalé... Jako ty." Podíval se na mně. ,,Všechny bývaly jako ty. Krásné holky s vlastním životem. Ale... nemohly být dokonalé navždy. Jednou měly zestárnout a jejich dokonalost by se zničila. Teď už ale nezestárnou. Budou krásné navždy." Zasmál se. ,,A ty budeš brzo taky. Už jen..." Vytáhl z malé krabičky injekci.
Přeběhl mi mráz po zádech. On ze mně chtěl udělat pannu!
Chtěla jsem utéct, ale stál moc blízko dveří. Rozběhla jsem se k oknu.
Proběhla jsem kolem zrcadla a letmo zahlédla jvůj odraz. Zastavila jsem se a vrátila se k zrcadlu.
Měla jsem na sobě šatičky a nadkolenky. Růžové lodičky a dva culíky s mašličkami. Vypadala jsem jako jedna z nich. Jako panna.
Podívala jsem se na Vampa stál tam a sledoval mně.
,,Líbí se ti, jak vypadáš?"
,,Proč to děláš?!" zakříčela jsem.
,,No... zrovna u tebe... jde trochu o pomstu. Vždyť jsi mi... zabila bratra."
Zarazila jsem se. ,,Cože?"
,,Oh, nedělej že nevíš. Já vím, co jsi zač. Vím cos udělala. Tehdy v tom blázinci."
,,Jak..."
,,Snadno. Bratr mi o tobě vyprávěl. Miloval tě a tys ho zabila!" Začaly mu téct slzy.
Mluvil snad... o Billim? Až teď mi to došlo. Až teď jsem si vzpoměla.
,,Sanders... já věděla, že to tvé přijmení už jsem slyšela. Billi se jmenoval Sanders!" Ta vzpomínka. Ta bolest. Byla zpátky a v plné síle. Klekla jsem si na zem a sklonila hlavu.
,,Můj Billi..." zašeptala jsem a začla vzlykat.
Vamp šel blíž. Dřepl si předemně a za bradu mi zvedl hlavu abych se mu dívala do očí.
,,A teď za to musíš zaplatit." zašeptal Vamp.