First Love

6#pozdní příchod

Zvoní ,,doháje" . Nadával jsem a u toho jsem běžel do učebny chemie. Nečekaně jsem byl poslán do ředitelny za pozdní příchod, naštěstí byl pan ředitel už docela zvyklí a mávl nad tím rukou a řekl, že to toleruje, obzvlášť u mě. Podle něj bych měl chodit dřív, ale po tolika pozdních přechodech to vzdal a počítal s tím, že se alespoň jednou do týdne stavím, ať už dobrovolně, nebo ne. Dokonce jsem si začaly tykat, protože ,,pane řediteli" slyšel už tolikrát, obzvlášť u mně, že už se mu to začalo příčit. Tak když není poblíž nějaký učitel nebo jiný dospěli, prostě si tykáme. ,,Ááá, Luku, už jsem si myslel že se tento týden nestavíš". ,,Ale, prosím tě Sanndevsi, ty v to ještě doufáš ? To jsem tak otravný?". ,,Né to né, ale žehlit ti průseri už vážně nebudu, chápu, že si přišel o rodiče, ale to už je 2 roky zpět, musíš se vzpamatovat". Než jsem odešel ještě dodal ,,A učitelce řekni, že jsem tě seřval a opakovaně tě napomenul za pozdní příchod a neslušné chování, to jí myslím uspokojí. Jo, a ještě, budeme muset zavést mezi námi znovu vykání, mnoho učitelů si toho všimlo a stěžují si pak na mě". ,,Jasně Sannd... tedy pane řediteli". Mrkl jsem na něj a šel zpět do učebny chemie, kde jsem měl být původně. Potom co jsem vešel do třídy následovala věta, kterou mi říká pokaždé ,,Doufám, že ti pan ředitel důkladně vysvětlil, příkladné chování žaka ve tvém věku, a napomenul tě za pozdní příchod do mé hodiny". ,, Ten kdo chodí na čas, nikdy nelituje". Řekla jedno hlasně třída. Jo litoval jsem toho že jsem přišel pozdě už jsem tu starou rašpli nemohl ani cítit. Učitelka začala skoro koktat, z toho, že si z ní dovolujeme dělat srandu. Já jsem si mezi tím šel sednout do lavice. Ale jako vždy měla i na tuto situaci odpověď. ,,Jsem ráda, že ste si to tak skvěle zapamatovali, tady jde vidět, jak skvělou práci odvádím ve vaši výchově a vzdělání". Poslední hodiny proběhly vklidu a já mohl konečně vyhodit ten hnus co jsme dostal v jídelně, ale i bez jídla mě tam něco zdrželo. Pohled na Jeremyho, který seděl u stolu, který byl asi 8m ode mě. Z toho pohledu na jeho svaly co se mu rýsovaly pod tričkem se mi ......... . Musel jsem pryč, v čem mi pomohla i ta zkutečnost  že je konec školy a já mohl konečně nakoupit to, co bylo na nákupním seznamu co mi nechala máma na stole.  ,,Mouka ?!" Na co, koupím to co vážně potřebujeme takže, zmrzlinu, brambůrky, popcorn a mléko, aby Sofí neřekla, že myslím jen na sebe, tak jí koupím čokoládu a možná koupím i věci z toho seznamu. Přece jen nechci sem jít znovu. Potom co nakoupím se loudavým tempem vydán domů. Konečně !! Doma odhodím své boty do všech stran, hodím bundu po věšáků a kupodivu se pověsí. Za radují se a udělám DAB.
Mámě zanesu nákup a se svou ,,osobní" zmrzlinou se zavřu v pokoji. Ooo né, už zase slyším ten zvuk, ten zvuk otevírajících se dveří do mého pokoje. Zpoza nich vykoukne Sofí s rošťáckým úsměvem na rtech a s lžíci v ruce. Kruci nechal jsem dole víko od zmrzliny jinak by to ne zjistila. Sofí se začne ďábelsky smát a já se snažím uchránit svou zmrzlinu za každou cenu. Po chvilce lechtaní se vzdám a nechám Sofí, aby jedla mou zmrzlinu taky. ,,Myslel jsem, že si jí nechám i na zítra Sofí". ,,Ale když ty mi nikdy nic ne koupíš". Řekla smutným hlasem a udělal na mě psí oči. ,,Tak to pozor ! Dneska jsem koupil čokoládu, a jen pro tebe". Usměju se na ní a dám jí čokoládu do ruky. Usměje se taky a půlku mi dá. ,,Za tu zmrzlinu". ,,Děkuji Sofí". ,,Nemáš zač Luku a už jdu spát tak dobrou Luku". ,,dobrou Sofí zítra mi musíš říct zážitky z nové školy nezapomeň". ,,Jasně neboj broo". Pak odešla a já se mohl převléknout do tryčka a boxerek. Zhasl jsem lampičku a šel brzo spát nechci přijít znovu pozdě. Zachumlal jsem se do své pětiny a spokojeně vstoupil do říše snů........

Ahoj lidičkové už jsem tu zas s novým dílem doufám že se ti líbí 😊😊❤️😂😊 budu rad za komentáře sice nic nepíšete tak jste asi spokojení ale chci vědět váš názor 🙈😂🙈 Děkujk za přečtení a AHOOOJ u nového dílu. ❤️🙈😂👌🏻