Černý déšť

Není "rituál" jako rituál

UPOZORNĚNÍ!!!
V této kapitole se bude používat "ostřejší" mluva a bude se objevovat násilí a krev ^^ (proč vám to jen dělám :D ) Pokud je někdo na to háklivý, počkejte si na další kapitolu!
Pro ty, kteří zůstali....příjemný zážitek! ^.^!!!!

- Časový posun o dvě hodiny -
Tsuri:
Rukou jsem začala rejdit v mé kapse od mikiny, ve snaze najít mobil a klíče od bytu. Z kapsy jsem vytáhla mobil a koukla na hodiny. Bylo přesně 19:30. Zalapala jsem po dechu a zvedla se ze židle, na které jsem seděla. Bendy s Borisem na mě nechápavě koukli když jsem se začala sbírat k odchodu. Oblékla jsem na sebe černou bundu a popadla do ruky deštník. Musela jsem uznat, že se mi moc nechtělo domů. Přeci jen, vidět své nejlepší přátelé po tak dlouhé době...
,,Nah...Už budu muset jít. Zítra ještě musím něco vyřídit. Mohla bych se odpoledne stavit, jestli máte čas." Navrhla jsem a vyšla jsem z místnosti. Bendy rychle cupital za mnou a Boris vedle mě. Zastavila jsem se až u dveří, kde jsem se na oba otočila.
,,Tak zítra, okey?" Oba přikývli a já otevřela dveře ven. Zabouchla jsem za sebou dveře a rychle jsem kráčela přes celé náměstí směrem domů. Kapky deště, které mi dopadali na deštník se nakonec líně sklouzli na hranu a dopadli na "kočičí hlavy", ze kterých se skládala celá "podlaha" na náměstí. Přešla jsem náměstí a dorazila k domu. Sáhla jsem do kapsy, abych vylovila klíče a odemkla si. ,,Kde jen jsou? Vždyť jsem je přeci do kapsy dávala!" Zběsila jsem několikrát po sobě prohmatala všechny kapsy.
,,Dopr*ele..." Potichu jsem zanádavala a naposled jsem prohledala kapsu, ve které měli klíče být. Nebyli tam. ,,Musela jsem je nechat ve studiu u Bendyho, na stole." Pomyslela jsem si a prudce jsem se otočila na podpatku. Svižným klusem jsem přeběhla náměstí. Všude bylo ticho, jen v v hospodách bylo rušno. Zastavila jsem se u dveří a zaklepala na ně. Nic... ,,To už spí? Však jsem odešla ani ně před 20 minutami! To není možné!" Znova jsem zaklepala na dveře, tentokrát silnější. Opět nic...
,,Ale noták!" Zahulákala jsem a chystala se vší silou zabušit do dveří. Již jsem napřáhla ruku, když v tom, najednou se dveře otevřeli. Čekala jsem že se ve dveřích objeví Bendy nebo Boris. Jenže​ nikdo ve dveřích nestál. Uvnitř byla tma, jako kdyby vše bylo najednou mrtvé. Nervózně jsem se ošila a vytáhla mobil z kapsy, měla jsem někomu zavolat? Né to je hloupost, kvůli téhle prkotině nebudu někomu volat! Hrábla jsem do batohu, který jsem měla na zádech a vytáhla baterku. Totiž ráno jsem nějak tušila že studio bude zchátralé a bude tam tma. Zapla jsem světlo u baterky a potichu vstoupila dovnitř. Dveře za mnou se zabouchly, při té ráně jsem skoro nadskočila do vzduchu. ,,Ty jsi takový blbec..." Okřikl a jsem se a pokračovala jsem chodbou.
,,Be-Bendy?"
...
,,Bori-si?"
...
,,Je ta-tady někdo?"
Žádná odpověď. Našlápla jsem opět do předu. Najednou jsem uslyšela hlasité zakřupání a pak jenom jak mé tělo letí tmou někam dolů. Propadla jsem se. Zatmělo se mi před očima.
- O nějakou tu chvíli později -
Bolelo mě celé tělo. S neuvěřitelnou námahou a bolestí jsem otevřela oči a opět je zavřela. Cítila jsem jak se mi motá hlava z výparů...inkoustu?! Prudce jsem otevřela oči a rychlým pohledem jsem přejela celé své tělo. Byla jsem zkroucená do podivné polohy a ležela jsem ve velké louži inkoustu. S ukrutnýma bolestma jsem se vydrápala na všechny čtyři. V zápětí se mi zatočilo v hlavě a já opět spadla na bok na místo kde ležela jakási kovová trubka. Okamžitě jsem v ústech ucítila železnou pachuť krve. Otevřela jsem pusu a po rtech a bradě mi stékl pramínek rudé krve. Opatrně jsem se zvedla na své vlastní nohy a otřela si krev z obličeje. ,,Proboha! O kolik pater jsem se to propadla?" Netušila jsem že studio mělo vlastní sklep. Dala jsem se do kulhavé chůze s baterkou v ruce. Pravděpodobně jsem šla další chodbou. Na konci chodby matně zářilo světlo. ,, Konečně!" Napadlo mě a já jsem se špetkou naděje začala plazit za zdrojem světla. Přešla jsem práh místnosti a to co jsem uviděla mě šokovalo a zároveň i vyděsilo...
Byla to malá místnost osvětlená bílími svícemi. Uprostřed místnosti byl kruh a v něm vykreslen pentagram, u každého cípu se nacházela jedna černá svíce. Jenže ten pentagram nebyl jen tak klasický, ta tekutina kterou byl nakreslen. To nebyl inkoust či vosk. Barva čar byla temně rudá, byla to krev. Aby to nestačilo, stejnou tekutinou, ze které byl vykreslen pentagram byla i věta na zdi....