Černý déšť

"Nevinné" setkání?

(Vím že jsem strašná, ale to jinak nejde xD )
Pro lidi, kteří moc nemusí násilí!
Bude tady taková jedná pasáž (oznáčím: - - - -), která asi nebude pro každého ^.^ Proto ti, kteří to nemusí....přeskočte to! Nechci mít tady problémy s některými...
Byli jste varování!
Příjemné čtení! :3
......

Bendy:
Vzbudil jsem se, čekal jsem že bude ráno, ale opak byl pravdou. Byla noc, všude tma a ticho. Vážně ale bylo vše tak v pořádku? Opravdu vše bylo tak klidné a tiché? Co jsem si až po chvíli uvědomil, nebyla tady Tsuri! Vymrštil jsem z postele. ,,Kam mohla jít? Kam? Vždyť to bych slyšel že odchází ne? Navíc pokud je tady....ne! Ne...ne...ne!" Zachvátila mě panika, co se mohlo stát? Doběhl jsem ke dveřím a bez váhání jsem je otevřel. Poskytl se mi pohled dolů do přízemí. Nikde nikdo. Ani stopa toho že by tady šel On anebo Tsuri. Teď by bylo fakt fajn kdyby byl teď se mnou Boris. Seběhl jsem schody a rozhlédl se. Všude bylo hrobové ticho, které se zařezávalo hluboko do tkáně. Opět vládla ona pochmurná nálada, jako každou noc tady.
,,Tsuri!" Křikl jsem na celou zchátralou budovu. Nic, vůbec nic. Kráčel jsem chodbou která končila dveřmi, které když se otevřeli, mohli jste spatřit schodiště vedoucí do sklepa. S prudkým bouchnutím jsem otevřel dveře. Zhluboka se nadechl a začal tiše scházet schody. Doufal jsem, z celého srdce jsem doufal, že nejsou tady.
,,Tsuri!" Zavolal jsem a zastavil se v půlce kroku. Musel jsem uznat že i tenhle sklep mě dost děsil. Vypadal dost pochmurně a navíc byl dost velký s různými místnostmi, takže bylo lehké se ztratit. Uslyšel jsem zakřupání podlahy, a rozhodně nebylo ode mě. Rozhlédl jsem se, na konci chodby po mé pravé ruce se mihla vysoká postava. Rozběhl jsem se tam kde se stín naposled objevil. ,,Dělá si srandu?!" Neodpustil jsem si v duchu kyselou poznámku. Opět jsem měl na výběr kam půjdu. Po levé ruce se táhla dlouhá, prázdná chodba. Po pravé ruce naopak byla místnost se zavřenými dveřmi. Stál jsem tam jak solný sloup, přemýšlejíc kam se mám vydat. Ozval se přidušený, tlumený výkřik z pokoje. Přeběhl jsem přes pár spadlých, dřevěných prken a rychle otevřel dveře. Ztuhl jsem na prahu pokoje...
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Sammy (autorka: bleeah .-.) :
,,Stačí už prolít jednu, jedinou,  lidskou krev... Stačí pouze zabít tuhle holku. Tak málo a konečně se objeví "Můj Pán"." Seděl jsem na jediné židli v místnosti a sledoval jsem jak po krku té holky stéká horká, sladká, krev, která následně dopadala na podlahu v místnosti. Pohrával jsem si se zakrváceným nožem a přemýšlel co dál. Rychlé usmrcení nebyla zábava, naopak...pomalá, bolestivá smrt. To byl šálek kávy pro mě. Dívka stála na druhém konci místnosti.
,,Ale noták! Proč bulíš? Na co ti to vlastně je?" Zeptal jsem se pobaveně a koukl se na své "ruce".
,,Stejně za chvíli bude po tobě...Zemřeš jako tvoje sestra. Ber to pozitivně! Za chvilku stejně se s ní setkáš na druhém konci." Zamumlal jsem otráveně a zvedl jsem se ze židle. Ostří nože se zalesklo při záři svíček. Bylo zvláštní že se nebránila, ale vlastně proč by se měla bránit? Stejně tak či onak by jí pravděpodobně "Můj Pán" zabil. Hah, bylo si od ní dost pošetilé si myslet že by jí snad měl Bendy rád. Olízl jsem zakrvácenou čepel nože. Na jazyku mi ulpěla sladká chuť krve.
,,Už se nudím. Pojďme to ukončit, co říkáš?" Navrhl jsem znuděně, nebyla s ní sranda jako s Elis...Ta se alespoň trošku bránila a odporovala. Ale Tsuri...pche, ta to vzdala ve chvíli kdy jsem jí řekl že jí nikdo nezachrání. Hrubě jsem jí chytl za paži a strhl jí k sobě. ,,Stačí jediný, prudký, tah...a "Můj Pán" bude volný!" Psychopaticky jsem se usmál. A nůž jsem přidržel u jejího hrdla.
,,Řekni sbo-" Usmál jsem se. Už, už pomalu nůž pronikal tkání, když v tom... Pomalu ohlušující rána, když dveře narazilo do stěny. ,,Děláte si ze mě srandu?" Zvedl jsem svůj pohled a spatřil Bendyho. ,,Á kur*a...."