(Krásný název, viďte? xD)
Tsuri:
,,No víš...Bendy..." Začala jsem potichu. ,,Sakra, sakra, sakra! Jak...jak jen mu to říct? Jak to říct, aby ho to neurazilo, aby jsem mu moc neublížila?" Zkroutila jsem tvář do zamyšlené grimasy, strašně jsem se bála mu odpovědět. Dost jsem se bála jeho reakce...Nehrábne mu z toho? Nakonec jsem se jen lehce usmála, ale v zápětí jsem se zatvářila velmi vážně.
,,Totiž....no...víš, ono je to tak honem. A...a já jsem z toho co se stalo za ty čtyři dny, dost zmatená. Takže....eh... dej mi prosimtě nějaký ten čas na rozmyšlenou." Snažila jsem se usmát, ale v této chvíli to moc nešlo, celé mé tělo bylo ztuhlé a srdce mi bilo jako o závod. Bylo mi jasné že to jistě nebyla ta odpověď co chtěl slyšet, ale zároveň to to neznamená "Ne", takže je to něco mezi tím. Cítila jsem jak stiskl pevněji mou mikinu, když jsem mu odpověděla. Najednou i atmosféra okolo nás opadla, spíše nabírala neutrálního tónu.
,,Ale počkej!!! Nemyslela jsem to tak že tě nemám ráda! Jen....si to potřebuji utřídit v hlavě." Zašeptala jsem mu do jeho inkoustových "uší" (nevím jak to jinak nazvat). ,,Tohle bude těžké! Sakra těžké!" Napadlo mě a trable co jsem měla v sobě byli ještě temnější a těžší, než předtím. Taky mě napadlo, co když tahle odpověď znamená to, že kdyby mě opět unesl Sammy, tak se na mě Bendy vykašle! Ale počkat! Vlastně Sammy je mrtvý. Lehce jsem se podivila nad svou hloupostí a opatrně se vykroutila z objetí.Bendy:
Spokojený a šťastný úsměv rychle zmizel z mé tváře tak rychle, jak se objevil. ,,Ty seš takový blbec! Ale takový blbec! Vždyť je tu teprve tři - čtyři dny a ty už se jí ptáš zda tě má ráda?! Sice si jí už dvakrát zachránil život, ale i tak. Jsi komiksová postavička! Jak by někdo mohl 'milovat' kus inkoustu? A navíc! Jsi zrůda, démon, každý se tě bojí. Zabil jsi člověka! Člověka...osobu jenž ti celou dobu pomáhala." Napadlo mě a já si měl chuť vrazit facku, moje 'druhé' já mělo naprostou pravdu. Kdo by měl rád démona, jako jsem já? Jenž sice vypadá na první pohled nevinně a roztomile, ale uvnitř něj je jen nenávist a temno. Neustále se usmívat, ale v duchu být zlomený a osamocený, bez přátel či rodiny... A když už to vypadá že se mi v mém zatraceném, bezvýznamné životě najde špetka naděje, tak já to takhle zkazím. Koukl jsem se na Tsuri a poté se rychle otočil na podpadku, vyběhl jsem v místnosti a ztratil se ve tmě starého, opuštěného studia.Tsuri:
,,Bendy! Po-..." Zakřičela jsem, ale to už odešel z místnosti a zmizel někde v budově.
,,...-čkej." Dořekla jsem po chvíli a koukla se na chodbu. Flustrovaně jsem si povzdychla a sesypala se na podlahu, jako hromádka neštěstí. ,,Skvěle Tsuri! Skvěle! No a co teď dál? Bůhví, kde zase zmizel, teď se ještě dostat odsud pryč. Yop! Tohle jsi fakt dos*ala. Musíš být na sebe jistě pyšná!" Založila jsem si hlavu do dlaní.
,,Já to tak zkazila, ale tak kua zkazila!" Zamumlala jsem si víceméně pro sebe a cítila jak po mých tvářích stékají slzy a nakonec dopadají na dřevěnou podlahu v pokoji. V myšlenkách jsem si vybavolala ty krásné a nevinné vzpomínky z dětství. Jak jsem si vesele povídala s Bendym, hráli jsme na schovávanou a zpívali potom i s Borisem. Škoda že tyhle krásné dny jsou pryč, daleko za mnou, utopené v slunné minulosti. Po chvíli naprosté samoty jsem kolem sebe zaznamenala něčí, cizí pohyb. Po chvíli si někdo sedl vedle mě. Zvedla jsem hlavu a koukla se kdo to byl. V ten moment by se ve mě krve nedořezalo. Vyděšeně jsem hleděla na osobu, která seděla vedle mě.
,,Vždyť máš být mrtvý!" Vyjekla jsem a rychle se od něho odsunula. Ne,ne,ne ne! To nemůže být pravda! Jak může být tady... když ho Bendy zabil? Jak? Sledovala jsem přibližně 28-letého, světlovlasého mladíka jenž se na mě přátelsky usmíval. Vždyť... vždyť... vždyť to byl Sammy! Sammy Lawrence! Kdysi pracoval tady ve studiu a...měl na práci skládat písničky! Ten, který mě už málem dvakrát zabil! To ohavné, inkoustové monstrum, které do člověka mělo dost daleko. Celá jsem se rozechvěla a přemýšlela zda nemám zavolat o pomoc. Vždyť to byl vrah! Zabil mi sestru, chtěl zabít mě! Zaprodal se ďáblu....jak může být tady?
YOU ARE READING
Černý déšť
FanfictionJednoho pochmurného dne dostane 19-letá Tsuri (to jméno neřešte, je to z jedné hry a je mé! :D ) starý, ušmudlaný, poničený dopis. Byl směřován jejímu, bohužel těžce nemocnému otci, Henrymu. Byl od jeho bývalého zaměstnavatele - Joeyho Drewa (nevím...