Černý déšť

Bezejmenný...

- Time skip o dva dny -

Bendy:
,,Byly to už dva dny od setkání Tsuri s....no to teď není důležité! Hlavní je to že se pomalu začíná napravovat z hrůzného zážitku. I když jí je občas těžké udržet v klidu, vypadá to že zranění na ruce se jí hojí velmi rychle... Nicméně to hlavní co jsem chtěl...Je to divné, vždyť ON už měl být dávno po smrti. A proč si vybral zrovna Tsuri? Vlastně proč už málem vzal druhý život ze stejné rodiny? Jaký má k tomu důvod? To je tahle rodina tak výjimečná? Je vůbec dobře že Tsuri zůstala tady?"
Odložil jsem propisku a zaklapl svůj "deník", ve kterém jsem si občas psal své názory a tak. Po dlouhé době jsem ho vytáhl, po dlouhé době jsem se opět cítil nesvůj. Koukl jsem se na hrnek s čajem, který byl položený na stole vedle mě. Obrátil jsem se na Tsuri, jenž seděla na posteli a upřeně mě sledovala. Bylo mi to nepříjemné...né že nepříjemné, ale měl jsem z toho takový zvláštní pocit vždy když na mě koukala delší chvíli. (Autorka: Bendy ty se nezdáš >:3 )
,,Um...jsi vpohodě?" Zeptal jsem se jí. Opět měla na tváři ten lehce zamyšlený pohled. Celkem jsem tušil nad čím přemýšlí a vůbec jsem se jí nedivil. Vlastně mě kapku udivuje proč se ještě nezeptala kdo byla ta "osoba", která jí málem vzala život.

Tsuri:
I přes občasnou prudkou bolest co mi vystřelovala do pravé paže, celkem jsem zvládala s poškozenou rukou pohybovat. Seděla jsem v pokoji s Bendym a stále jsem si v hlavě promítala zamlžené myšlenky toho večera kdy jsem unikla z ďáblových spárů. Po zádech mi přejel mráz po těchto vzpomínkách. Po tváři mi začali stékat slzy. Na Bendyho otázku jsem ani neodpověděla, neměla jsem co odpovědět. ,,Ne....vpohodě vážně nejsem!" Napadlo mě a já si založila tvář do dlaní. Po chvíli jsem ucítila že si vedle mě někdo sedl, věděla jsem že je to Bendy. Kdo jiný by to mohl být? Boris? Hah, toho jsem neviděla od chvíle kdy jsem před dvěma dny odešla od nich. Beztak se zavřel v nějaké místnosti a nechtěl radši ani vyjít ven, to byl typický Boris. Vždy jak se něco stalo, tak Boris tam nebyl, zmizel jako obláček páry nad hrncem. Po chvíli jsem ucítila na svých ramenech ruce Bendyho. Vlastně vždy jak jsem v posledních několika hodinách chytla takovéto výkyvy, vždy mě utěšil Bendy s jeho přátelským úsměv. Nikdy jsem pořádně nechápala proč Bendyho a Borise toto studio zavrhlo. Však nebyli zlí ne? Nikomu neublížili, navíc vždy jak jsem si jako malá dovedla do studia kamarády, neskutečně se jim Bendy s Borisem líbili a rádi si s nimi hráli... Bez váhání jsem Bendyho objala, možná pro něj až příliš silně, ale aktuálně jsem potřebovala něčí objetí.

Bendy:
,,Ale noták...Neplač, vše bude dobrý, uvidíš!" Snažil jsem se jí utěšit a zahnat ty myšlenky co se jí aktuálně hnali hlavou. ,,Hm...nikdy jsem v tomto nebyl dobrý." Nikdy mi chlácholení ostatních moc nešlo. Její jedno z "nečekaných" objetí mě zaskočilo, jako vždy, jako každé objetí tohoto typu. Sice jsem na chvíli ztuhl když mě objala, ale nakonec jsem jí "hug" oplatil. Nakonec jsem jí pustil a přátelsky se na ní usmál. Přestala plakat, alespoň něco. (Poznámka autorky: vím že Bendy nemá ve skutečnosti ocas, ale prostě s ocasem je víc kjót) Zašvihal jsem ocasem a přisedl jsem si blíže k Tsuri.

Tsuri:
Bylo fajn mít u sebe někoho kdo vás vždy utěšil, když bylo nejhůře, když vaše nálada byla hluboko pod bodem mrazu.
,,Bendy?....Kde je Boris?" Zeptala jsem se po chvíli ticha jenž naplňovalo tuhle místnost. Docela dost mě to zajímalo, přeci jen....to mu vůbec nevadí že jsem málem umřela? Nebo snad...ne to je blbost, i Bendy je lehce zmatený z této situace. Zhluboka jsem se nadechla a s pomocí Bendyho jsem se postavila na vlastní. Udělala jsem pár váhavých kroků ku předu, spíše ke dveřím. Bendy stále stál vedle mě kdyby se mi náhodou zatočila hlava, jako už se několikrát stalo. Opatrně jsem popadla kliku u dveří. Stále jsem si opakovala: ,,Je tady Bendy. Kdyby se něco stalo, což se podle mě nemůže stát, pomohl by mi." Napadlo mě, i tak uvnitř mě stále hlodala nejistota a strach jít do přízemí. Co kdyby, by tam byla další taková "past" jako minule? Nakonec jsem otevřela dveře od pokoje. S tichým zavrzaním se otevřely. Spatřila jsem klasické dřevěné zábradlí a po pravé straně i schodiště. ,,Hm....vypadá to zatím vpořádku." Napadlo mě a udělala jsem dalších pár kroků ke schodišti. A jako naschvál....ostrá bolest mi projela pravou paží. Rychle jsem pustila Bendyho a levou rukou jsem se chytla za místo kde mě to nejvíce bolelo.
,,Sakra...už zase..." Zamumlala jsem a držela jsem si zápěstí pravé ruky. Na chvíli se mi v očích zaleskly slzy, ale okamžitě jsem je zahnala opakovaným mrknutím.

Bendy:
Vše vypadalo v pohodě, dokonce tady byla i malá šance že by se Tsuri mohla vydat do přízemí, avšak radost, která ve mě byla, zmizela tak rychle jako se objevila. ,,Zase to zranění! Vždy jak se chystá konečně sejít dolů. Vždy jí tahle bolest zabrání v pohybu! Jako kdyby to snad bylo naschvál." Napadlo mě a pohotově jsem přiskočil k Tsuri.
,,Vypadá to že se do přízemí ještě nějakou dobu nedostaneme." Zamumlal jsem tak aby to i Tsuri slyšela. Počkal jsem až bolest v zápětí polevila a pak jsem opatrně chytl Tsuri za ruku a vedl jí zpět do pokoje. (Autorka: šiš to zní .-.)
,,Nesmíš tak zhurta! Už jsem ti to několikrát říkal!" Pověděl jsem starostlivě a společně s mou "kamarádkou" jsem se usadil na postel. Nad otázkou co položila před tím jsem jen pokrčil ramenami.
,,Nemám nejmenší tušení. Občas se tak prostě zavře do nějakého pokoje a sedí tam pár dní." Občas jsem svého kamaráda vůbec nechápal, hlavně jsem tuhle jeho úchylku nechápal. Nejvíce mě asi děsilo na tom to, že i když jsem prohledal celé studio a sklep, za boha jsem ho nemohl najít. Mohl by být snad v "té" místnosti. Blbost! To bych si všiml že desky jsou pokládané jinak, vždy jsou stejně jako předtím! Navíc bych i slyšel jak prkna oddělavá! Občas mám vážně chuť odsud odejít, kdyby to tak šlo. Deprimovaně jsem si povzdychl a zabodl pohled do země. Mohl bych klidně odejít, stačí takový detail, jenže na to nemám srdce ani žalůdek abych to provedl. ,,Sheesh....zase mi to leze na mozek! Stejně....vyšlo by to na stejno kdybych to provedl. Stejně bychom se museli schovávat ve stínech, jelikož by nás brali jako zrůdy. Jako něco co na svět nepatří." Pomyslel jsem si skeptický a zvedl jsem se z postele.
,,Nom...typuji že asi půjdeš spát...tak, už půjdu." Pověděl jsem tiše, zatímco jsem se lehce červenal.

Tsuri:
Když jsme se vrátili zpět do pokoje od Bendyho. Naštvaně jsem se na něj koukla. Věděla jsem že to myslí se mnou dobře, ale kvůli tomu že mě začne bolet ruka se hnedka nemusíme vracet ne? ,,Nějaký moc starostlivý ne?" Tiše a pobaveně jsem se uchechtla a usadila se na postel. Cítila jsem se lehce provinile, spím v jeho pokoji a on spí....kde vlastně on spí? No to je teď jedno. Chytla jsem Bendyho za ruku a lehce za ní zatáhla.
,,Um...Bendy?" Zeptala jsem se tiše, když se chystal k odchodu. Nevěděla jsem se jak se na to zeptat, vždy jak jsem měla jít spát, trošku jsem se bála. Teď jsem tušila že jsem byla rudá jako rajče.

Bendy:
Už jsem se chystal jít ke dveřím a chystal se odejít a nechat Tsuri na chvíli o samotě. Cítil jsem jak její ruka mě chytla a zatáhla. Otočil jsem se na ní a nasadil tázavý až zvědavý výraz.
,,Copak chceš?" Zeptal jsem se a začervenal jsem se ještě více. Nervozita ve mně stoupala s každou sekundou co jsem byl v této místnosti.

Tsuri:
Pustila jsem Bendyho ruku a nejistě se na něj koukla.
,,Um..." Začala jsem a na chvíli se zamyslela zda se na to nemám vykašlat a nechat ho jít. ,,Ále co....za pokus nic nedám!" Napadlo mě.
,,Nooo....víš, jako kdyby si prosím nemohl dneska tady se mnou...spát? Nemám to ráda jak jsem tady sama." Šlo to že mě jako z chlupaté deky, ale komu ne? Jde totiž něco takového dost těžce říct, když dotyčného máte rádi víc než je obvyklé! Když on byl tak sladký, takový malý plyšák, uculila jsem se na něj. Uvolnila jsem v posteli místo i pro něj.

Bendy:
To na co se mě zeptala mě vyděsilo, ale zároveň i nesmírně potěšilo (autorka: No Bendy....).
,,Eh..." Začal jsem opatrně i kdy odpověď byla mi již předem jasná. Jen jsem aktuálně uvažoval jak to říct aby to nevypadalo divně.
,,Jo.... klidně. Když ti to pomůže rychleji usnout..." V zápětí jsem si měl chuť fláknout. ,,Ty jsi takový blb! Takhle to říct! Víš jak to zní?" Opatrně jsem se přehoupl přes kraj postele a lehl si vedle Tsuri.
,,Dobrou..." Zamumlal jsem a zavřel jsem oči.

Tsuri:
Uculila jsem se ještě víc, když si vedle mě lehl. Přikryla jsem se peřinou.
,,Dobrou Bendy, a díky mockrát..."
Zašeptala jsem a přitiskla jsem si ho více k sobě a objala ho. V duchu jsem se chichotala jako malé dítě, ale teď jsem dělala jakože nic, že to samo.

Bendy:
Měl jsem pocit že Tsuri snad musela vědět že tohle nevinné obejmutí mě rozseká úplně. Cítil jsem jak se červenám ještě více než předtím, pokud je to vůbec možné. Nad její větou jsem se sám pro sebe usmál.
,,Není za co....pro tebe cokoliv..."

- - - - - - - - - -
Víte co takhle kapitola znamená? *Nadšený výraz*
Je jasné že ship Tsuri x Bendy nenechám jen tak ( ͡° ͜ʖ ͡°)...
Jo jinak, máte nějaký návrh pro jméno shipu? A kdyžtak...jaké? *le nemá nápad*
Tak Bye~

Ravenz( ͡° ͜ʖ ͡°)