Ostrov Kerguelen

3.

Stín se chvíli pohyboval po stěně sem a tam a pak najednou zmizel. Jungkook ještě dlouho čekal, než se odvážil vydechnout. Nebyl si jistý, jestli je v bezpečí. V o něm musel vědět, tak proč nezaútočil? Proč ho nevytáhl ze skrýše a nerozcupoval na kousky? Chtěl si s ním snad hrát? Vylákat ho ze skrýše tím, že bude předstírat, že zmizel a pak ho zabít? Myslel si snad, že je jeho kořist tak hloupá a nechá se nachytat?

Pravdou bylo, že Jungkook přemýšlel o tom, že by vylezl, ale hned tu myšlenku zahnal. Ne nevyleze, na to má až moc rád svůj život. Ale když zůstane tak co? Bude mít hlad a pokud nevyleze a nenajde si nějaké jídlo, umře tu tak jako tak hlady. Proto se rozhodl čekat. Až se setmí, vydá se dál. Najde nějaké jídlo a vrátí se do úkrytu. Věděl, že to takhle nepůjde dělat věčně, ale aspoň do doby než se mu uzdraví křídlo to bude muset risknout.

Trvalo skoro 5 hodin, než na ostrov padla tma. Jungkook celou tu dobu bedlivě hlídal vchod ale V ani jeho stín se už neukázal.

"Dobře, teď nebo nikdy, zvládneš to, nenecháš se přeci zabít!" povzbuzoval se a když napočítal do tří, vyšel ze skrýše.

Všude kolem panovalo ticho a jediné zvuky vydávaly vlny tříštící se o skály. Jungkook se obezřetně rozhlížel kolem sebe a když usoudil že je sám, tichými kroky se rozešel od úkrytu. Ušel několik metrů když si všiml, že za menší skalkou se rozprostírá kousek zeleně. Zaradoval se a s nadějí, že tam najde něco k jídlu a snad i něco, z čeho by mohl postavit vor, se tam rozeběhl.

Když ale dorazil k místu, čekalo ho nemilé překvapení. To co se zdálky zdálo jako větší lesík, bylo ve skutečnosti mnohem menší. Kdyby nebyla taková tma, vsadil by se, že by skrz les dohlédl až na druhou stranu.

"No super" povzdechl si, ale i tak se s lehce zmučeným výrazem vydal dál, odhodlaný najít aspoň něco k jídlu. Rukama si razil cestu skrz lesík, protože i přesto že byl tak malý, se v něm nacházelo spousta keřů. Větvičky se mu zařezávali do noh a do holých paží, kde po sobě zanechávali škrábance. O křídlech ani nemluvě.
Když už byl tak v půlce lesíku, konečně objevil něco, co by se dalo sníst. Jahody. Hned si jednu utrhl a strčil ji do pusy. Nikdy by nevěřil, že zrovna na tomhle ostrově najde něco tak lahodného.

Až teď ho vlastně napadlo, že tu musí být víc jídla, než jen jahody. I V přeci musí z něčeho žít. Kdyby tu nebylo nic jiného, dávno by už umřel hlady. Pokud se tedy nelétal najíst někam jinam, což si Jungkook myslel, že je hloupost. I když jeden nikdy neví. Rozhodl se proto, že další večer se pokusí najít něco víc. Do té doby mu ale bude muset stačit to, co našel.

Jungkook si tedy vyhrnul triko aby si z něj udělal provizorní váček a hned do něj začal trhat jahody. Když už měl skoro natrháno, tělem mu projel nepříjemný pocit. Přišlo mu, jako by ho někdo sledoval.

Komentáře i hvězdičky moc potěší 🥰