Taehyung, záhadná a temná bytost, obývající ostrov Kerguelen.
Jungkook, anděl, který se díky bouřce ocitne na obávaném ostrově se zlomeným křídlem, vystrašený a neschopný letět dál.
Co se stane až Taehyung zjistí, že se na jeho ostrově objevil vetř...
Přestal sbírat jahody a nenápadně se rozhlédl kolem sebe. Jediné co ale viděl, byly stromy a keře. Nic víc. Žádný velký stín plížící se tmou. I tak ho ale ten pocit neopouštěl, právě naopak.
"Opovaž se tady chcípnout Jeon Jungkooku" nařídil si a i přes husí kůži která mu naskočila po celém těle vstal, a vydal se zpátky k úkrytu. Byl už skoro na konci lesa, když se vedle něj ozval praskot větviček a šustot listí. Vyděšeně se podíval tím směrem, odkud zvuk přicházel, ale jediné co spatřil byla tma. I tak se ale s bušícím srdcem rozeběhl zpátky k úkrytu. Nechtěl riskovat. Věděl, že V je někde poblíž. Cítil ho.
Čím rychleji ale běžel, tím se zvuky zdály hlasitější. Jako by to, co ho pronásleduje, bylo pouhých pár kroků od něj, ale pokaždé když se ohlédl, jakoby to zmizelo. Jungkook už si začínal myslet že to všechno je jen výplod jeho fantazie. Že se nechal ukolíbat povídačkami o tajemné bytosti z Kerguelenu a teď když se na jmenovaném ostrově ocitl, si s ním jeho mysl pouze hraje. Jenže tupý náraz, který ho strhl k zemi a bolest způsobená pádem na křídla ho přesvědčila o opaku. Ani nestihl vykřiknout, když ho zasedlo něco velkého a těžkého a zarylo mu to drápy do obou ramen. Jediné co v tu chvíli byl schopný udělat, bylo zakňučet bolestí a natáhnout obě ruce před sebe v obranném gestu.
Jungkook byl vyděšený. Nemohl uvěřit tomu, co viděl před sebou. Takže přeci jen existuje? Tohle byl tedy V? Takhle tedy vypadala bytost z Kerguelenu? Velká černá křídla, dlouhé na kost hubené končetiny plné krvácejících škrábanců, delší rozcuchané blond vlasy a oči zářící do tmy. Jungkook nebyl schopný se pohnout. Dokázal jen zírat na to, co viděl před sebou a snažit se nemyslet na bolest která mu putovala celým tělem.
Nikdy v životě nic podobného neviděl. To jak byl blízko mu dávalo možnost si pořádně prohlédnout jeho tvář posetou šmouhami a malými škrábanci. Jeho vlasy stojící do všech stran, blankytně modré oči a varovný pohled sledující každý jeho pohyb.
Jungkooka zarazilo, že stvoření před ním mohlo být tak o rok dva starší než on sám a přesto se o něm vyprávěli tak děsivé příběhy. Nedokázal si představit že by tenhle chlapec, byť z něj šel strach, dokázal vést někoho do války. Byl tak mladý a přitom všechny legendy vypráví mnoho let zpátky. Co to má znamenat?
Jungkook nestihl myšlenku dokončit, protože bolest v ramenech se zvětšila pokaždé, když se pohl a do očí se mu nahrnuli slzy. Až teď si uvědomil, že by se měl spíše soustředit na to, aby přežil.
"P-prosím, neubližuj mi" vykoktal ze sebe a po tváři mu stekla první slza, způsobena jak strachem, tak bolestí. Pokusil se z pod něj nějak vymanit ale drápy vražené v ramenech mu to nedovolili. Snažil se ale dál. Nechtěl umřít. Ne tady a ne teď. Vždyť má ještě celý život před sebou, nemůže se tak lehce vzdát. Jenže jeho snažení přestalo přesně ve chvíli, kdy bytost promluvila.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
