Ostrov Kerguelen

14.

"Jdeš pozdě" promluvila první bytost s oranžovými vlasy zvláštním jazykem, kterému Jungkook nerozuměl.

"Já vím usnul jsem, mrzí mě to. Jak je na tom Yoongi?" odpověděl mu Taehyung stejnou řečí a Jungkook na ně jen koukal s otevřenou pusou. Chtěl vědět, o čem se baví a taky chtěl vědět co jsou ti dva zač.

"Líp, myslím že po dnešní dávce energie už bude v pořádku. Ale mám strach o tebe. Bojím se, že ti to ublíží. Použil jsi spoustu energie i na toho chlapce" řekla opět bytost s oranžovými vlasy a starostlivě se podívala nejprve na Taehyunga a pak na svého modrovlasého společníka, který se unaveně opíral o jeho rameno.

"Přežiju to. Hlavně chci aby byl Yoongi v pořádku" řekl Taehyung a natáhl k modrovlasému ruku. Ten na chvíli zaváhal ale nakonec mu ji přeci jen podal. Jakmile se jejich dlaně spojily, Jungkook si všiml že Taemu skrz kůži začali prosvítat žíly kterými protékala energie přímo do těla druhé bytosti. S údivem to všechno pozorval. Vypadalo to jakoby se mu pod kůží rozlévalo tekuté zlato které vstupovalo do těla modrovlasého.

'Co se to sakra děje?' proběhlo mu hlavou. Taehyungovo tělo vypadalo každou chvílí slabší, jakoby mu z něho pomalu vyprchávala všechna síla a když modrovlasého pustil, bezvládně upadl na zem. Jungkook vyděšeně zalapal po dechu, čímž na sebe obě bytosti upozornil a ty se otočili jeho směrem.

Jungkook na okamžik stuhl ale hned se vzpamatoval a začal couvat.

"Ty jsi určitě Jungkook. Nemusíš se nás bát ale Taehyung teď bude potřebovat tvoji pomoc"  řekla bytost s oranžovými vlasy normální řečí a Jungkook na ni zůstal zírat s otevřenou pusou. Pohled mu pak sklouzl na  Taehyungovo nehybně ležící tělo. Netušil, co by mě udělat.

"J-já..." chtěl něco namítnout ale modrovlásek ho přerušil.

"Chceme jen aby jsi se postaral o Taehyunga. My nemůžeme" řekl a Jungkook se po chvilce váhání přeci jen vydal jejich směrem. Když přišel až k nim, měl možnost si je pořádně prohlédnou. Oba byli bledí a jejich kůže byla na některých místech namodralá a posetá šupinami. Oba měli protahné uši a nemohli být od sebe moc staří. Modrovlásek Jungkooka sledoval pronikavýma tmavýma očima, které lemovaly dlouhé řasy, zatímco ten druhý těkal pohledem mezi Taehyungem a modrovláskem a v jeho zelených očích se odrážela starost.

"Uklidni ho trochu, vypadá že se za chvíli sesype a my ho teď potřebujeme" šeptl modrovlasému.
"Ja vím" řekl a znovu svou pozornost přesměroval na Jungkooka: "Jsem Yoongi a tohle je Jimin. Jsme sirény a Taehyung je naš přítel" řekl a Jungkook vykulil oči.

"S-sirény? Takže...jste něco jako mořské panny?"

"Ne, ty jsou jen v pohádkách. My opravdu nelákáme námořníky na útesy ale ano, máme rybí ocas" pousmál se Yoongi a Jungkook na něj zůstal užasle hledět. Tak dlouho nikoho neviděl se usmívat a Yoongiho úsměv byl jako pohlazení pro duši.

"Ale co jste to....co to Taehyung dělal?" zeptal se zvědavě a pohledem na chvíli mrknul na Taehyunga. Yoongi se otočil na Jimina.

"Mám mu říct co se stalo?" Zeptal se a Jimin se zamyslel: "Nevím,  Taehyung by mu to měl říct sám, ale na druhou stranu, takhle nám bude aspoň trochu důvěřovat"

"Asi máš pravdu" Yoongi se podíval na Jungkooka:  "Předal mi svoji energii jinak bych umřel"

"Jak, umřel?" Jungkook vypadal zmateně a Yoongi se mu nedivil. Bylo toho tolik, co nevěděl.

"Archandělé mě věznili ve svém sídle protože podle nich jsou sirény jen odpad, zrůdy, nečistá stvoření, říkej si tomu jak chceš. Přivázali mě ke kůlu, abych byl všem na očích. Napůl ve vodě napůl na suchu.  Pak mi zpřetrhali blány mezi prsty a pořezali ploutev abych nemohl uplavat. Pomalu jsem umíral a už bych tu byl nebyl, kdyby pro mě Jimin s Taehyungem nepřišli a nedostali mě odtamtud. Taehyung se sám nabídl, že mě zachrání a předá mi kus své životní síly. Jenže čím víc mi ji dává, tím pomaleji se mu obnovuje. Navíc předal svou sílí i tobě. Bude chvíli trvat, než se dá zase do pořádku. Potřebuje si teď odpočinout a pravděpodobně bude tak dva tři dny spát. Musíš se o něj postarat Jungkooku. Tak jako se doteď staral on o tebe."

"Jak to....dobře, co mám dělat?" Zeptal se Jungkook stále trochu mimo z toho co se právě dozvěděl.

"Pokud to zvládneš tak ho odnes zpátky do jeskyně k ohni, aby byl v teple. Věř mi, není tak těžký, jak se může díky jeho křídlům zdát. Pak se za námi můžeš vrátit, odpovíme ti na nějaké otázky. Sice ne na všechno ale to základní se ti pokusíme zodpovědět jak to jen půjde" Řekl Yoongi a Jungkook se zaradoval. Konečně mu někdo poskytl možnost se něco dozvědět.

"Děkuju" Pousmál se na oba a pak se otočil k Taemu připravený ho odnést. Jeho křídla opravdu vypadal těžce, zato jeho tělo, které bezvládně leželo na zemi působilo až neuvěřitelně křehkým dojmem. Jungkook se až podivil jak bezbranně a zranitelně na něj právě Taehyung působí.

Klekl si k němu a opatrně pod něj vsunul ruce, aby si ho mohl zvednout do náručí. Bylo trochu zvláštní se ho dotýkat, aniž by o tom věděl ale Yoongi s Jiminem měli pravdu, musel se o něj postarat.

Co nejšetrněji ho zvedl a opravdu. Skoro mu přišlo že Taehyung nic neváží, tak lehký byl. Jungkook si ho k sobě přitiskl jako skleněnou nádobu které při sebemenší nepozornosti hrozí rozbití a vydal se s ním z jeskyně. Cestou dával pozor aby mu někde neodřel křídla a nakonec bezpečně dorazil do velké jeskyně, ve které k jeho smůle vládla tma.

Komentáře i hvězdičky potěší 🥰