Krutá realita života ✓

10. Zvláštní cizinec

Sisi, kterou velký náraz odhodil na mokrou zem, se pokusila postavit. Levá zadní jí však zase bolela. Zvedla hlavu a podívala se na toho nepřítele který ji tak surově odhodil. Vylekaně sebou trhla. Byl to velký černý pes. To jí zase tak nevylekalo, ale on neměl oko! Na místě, kde kdysi bylo oko, byla jen nějaká díra. Čeho se však lekla ještě víc, bylo to že to je Toulavý pes!!! Jakmile to Sisi zpozorovala, zapomněla na svou zraněnou nohu a přimáčkla se co nejblíže ke stěně domu. Sisi se ho hrozně bála. Vždyť to byl pes bez domova, může od něj chytit nějakou nemoc. Ale vždyť já jsem taky bez domova. pomyslela si.
Po chvíli jí však myšlenky opustily. Pes k ní pomalu přišel a když už si Sisi myslela že se na ní vrhne, sedl si na zadek a pátravě se na ní zadíval. Jeho jediné oko se jí zařezávalo do mysli a ona se přestala tisknout ke zdi. Jeho pohled jí úplně hypnotizoval. Najednou se jí nezdál ošklivý a špinavý, najednou se jí zdál docela hezký a .... Trhla hlavou a na chvíli zavřela oči. Oklepala se a zadívala se na své špinavé tlapky. Když se na něj pak podívala byl pro ni zase hnusný. "Nepřibližuj se ke mně, ty špinavý.....(podívala se na jeho jedno oko) mrzáku!" zavrčela, aby si dodala odvahy. Pak si ale uvědomila, že to bylo moc. Z celkem přátelský vyhlížejícího psa se v okamžiku stal vrčící zabiják. Stoupl si a od pysků mu kapaly sliny. "Narozdíl od tebe, se umím sám uživit a nemusím se přiživovat na jídle druhých." Sisi se celkem vylekala. Přiživovat na jídle druhých? Jak to myslel? Sisi zakňučela a pes se výsměšně zasmál. "Já to věděl, si jen domácí mazlíček, který neví co dělá. Tak abys věděla, tohle je naše území. Používej svůj čenich. Teď se vrať ke svým pánům." Sisi sebrala všechnu odvahu a zavrčela. "Kdybys ty používal svůj nos, věděl bys, že už u lidí nežiju. Jsem pravý divoký pes, ne jako vy toulavci." Pes vyprskl smíchy, ale vypadalo to že ho najednou něco zaujalo. "Pojď se mnou, mám nápad." Sisi opovržlivě zvedla hlavu. "Ani mě nehne." Svůj názor však změnila, když jí u jejího hedvábného ucha cvakly čelisti černého psa. "Půjdeš se mnou ať chceš, nebo ne. A mimochodem jsem Shadow" Sisi mu svoje jméno neřekla, ale mlčky ho následovala. Byla zvědavá, jak se vše ještě vyvine.

Děkuji za všechny přečtení a hlasy. Už to má přes 100 přečtení! Díky.