Krutá realita života ✓

8. Teď už je konec

Od té doby se nic moc nezměnilo.
Vše šlo ve starých kolejích. Změnilo se jen to, že se Sisi bála při každém náznaku změny. Od doby co se ztratili uběhl asi týden, přesto Sisi očekávala že se něco stane.

Jednoho dne, když ležela rozalená na podlaze, uslyšela Martina. "Sisi pojď sem prosím," řekl. Neznělo to moc dobře a Sisi začala mít neblahé tušení. Je to něco čeho jsem se bála? pomyslela si. Přesto pomalu šla k Martinovi a čekala na to co se stane. Vloudala se do jeho pokoje a sedla si před něj. No tak co, co se děje? ptala se v duchu. Vycítila že něco není v pořádku. Cítila z Martina velký smutek, ale i vztek. Co když se zlobí na mě? vylekala se. Přesto mu položila hlavu na nohu a dívala se mu do tváře. Martin pokračoval. "Chci, abys věděla že za to nemůžu. Já nechci aby to tak bylo. Rodiče jsou hrozní. Jsou to zrůdy." Sisi zmateně zakňučela. V tu chvíli si snad nejvíce v životě přála, aby rozuměla lidské řeči. Martin dál pokračoval a Sisi byla zoufalá. Všimla si že mu vlhnou oči. Znala to. Stávalo se to jen když z Martina cítila smutek.
"No tak," zakňučela Sisi. Olízla mu obličej. Moc to nepomohlo, ale aspoň se usmál. Zvedl se a zamířil do kuchyně k její misce. Nasypal do ní granule a Sisi se na ně s chutí vrhla.

Sisi si po obědě zchrupla. Byl den kdy Martin nikdy nechodil pryč. Vzbudil ji až ten nepříjemný, vysoký zvuk. Rozštěkala se. Hned byla u dveří, hlasitě kňučela a štěkala. "Kdo to je?!? Tohle je můj dům. Moje rodina. Můj Martin." Ohlédla se do předsíně vešel Evžen a z ním se loudal Lilly. Dali si na nohy ty zvláštní chrániče a chtěli otevřít dveře. "No tak," štěkala Sisi. Evžen se však zastavil a něco zakřičel. Sisi v jeho slovech rozeznala jen jméno Martin. Klaply dveře a že svého pokoje vyšel Martin. Jeho tvář byla zarudlá. Lidé spolu něco mluvili, a když si Martin taky nasadil ty zvláštní návleky vzal Sisi do náruče. Otevřely dveře a šly pomalu po schodech dolů. Sisi Martinovi stále sklouzávala, jelikož byla dost těžká. Snažila se mu to však zlehčovat. Když se blížili ke dveřím ven Sisi si všimla dvou dospělých lidí před vchodem. Cítila že je Martin hrozně smutný, ale momentálně nemohla nic dělat. Když otevřely dvere, začali si lidé něco povídat. "Všechny papíry jsou vyřízené. Vše je domluvené. Tady ji teda máte." Cizí člověk se na něco zeptal. "Má průkaz původu, že ano."
"Jistě že."
"To je dobře, chtěli jsme se ještě jednou ujistit, než jí prodáte." Sisi se lekla. To slovo znala. Nesnaží se mě prodat že ne? Martin to nedovolí. Když však její páníček natahoval ruce k cizím lidem a předával jim Sisi hlasitě vzlykal. Sisi si se vylekala. Jestli mě chtějí dát pryč oni, tak klidně když jim to udělá radost. K cizím lidem však nikdy nepůjdu. Začala sebou zoufale házet. Martin a cizí muž ji neudrželi a ona tvrdé dopadla na zem. Rychle utíkala. Přeskočila malý plůtek a snažila se utéct jak nejrychleji uměla pryč. Před zahíbáním na další ulici se otočila a spatřila Martina. Stal vylekaně na místě a koukal na ni. Muž kterému se vysmekla běžel za ní. Znovu pohlédla na Martina. Kdybych se vrátila znovu mě budou chtít dát pryč. Otočila se a zavyla. "Sbohem. Martine."