Krutá realita života ✓

3. Něco se hroutí

Sisi se protáhla. Po včerejším zážitku byla unavená a furt se musela myšlenkami vracet zpět. Hrozně moc doufala že ty záhadná slova byla jen výplod její fantazie. Vyskočila ze svého pelíšku a běžela se napít. Vody v misce už moc nebylo - což bylo zvláštní jelikož Martin vždy velmi dbal na to aby byly misky plné a to za všech okolností. No nic, tak se aspoň najím. Pomyslela si a otočila se k druhé misce. Šokovalo jí že byla také prázdná. To by mi Martin neudělal, on by si vzpomněl! Zkřivila tvář když jí zakručelo v břiše. Podívala se na poličku, kam lidi vždy ukládali její granule. Olízla si pysky a zalezla si zpět do pelechu. To nic, páníčci za chvíli přijdou a zase se nadlábnu. Podívala se na své břicho. A mně to jen prospěje! Tlustá sice nebyla ale lehkou nadváhu měla, to musela uznat.

Většinu dne prospala, potom si hrála se svým míčkem. Když se pak odpoledne podívala z okna zaradovala se: Už se brzy vrátí! Jenže se nevrátili. Sisi zkoušela chvíli počkat jenže se stále nic nedělo. Hlad už byl nesnesitelný a žízeň obrovská. Když už byla venku velká tma, začala hlasitě vyvádět a běhat po bytě. "Kde jste! Co se děje! Kdy se vrátíte!" Doufala že tím aspoň přiláká sousedy, ale ti se zmohly jen na otrávené hulákání přes zeď. Na konec to vzdala, lehla si na gauč a přemítala. To jsem opravdu tak hrozná? Měla jsem se chovat lépe? Měla jsem poslouchat a nezlobit? Kdybych byla hodná nechali byste si mě? Její smutná dušička se ptala na spousty otázek. Jenže pak si vzpomněla na slova toho psa: " Stane se to brzy, tvůj šťastný život brzy skončí." Byla to snad pravda?

Sisi si lehla přede dveře a dále čekala na páníčky. Div se radostí nepočůrala když se ozval ten známý vrzot klíčů v zámku. Začala skákat, štěkat, kňučet. Jako první do dveří vešel Martin a obejmul jí. Jenže se nesmál jak u něj bylo zvykem, byl zaražený a vážný."Co je Martine. Je něco v nepořádku"? Zaštěkala ale potom zmlkla když Martin zakňučel svou lidskou řečí. "Vydrž, pokusím se to nějak vyřešit." Po těchto slovech Sisi zmlkla a zůstala celý zbytek večera potichu. Na vodu a granule které ji pak Martin dal do misky neměla ani pomyšlení. Stále přemýšlela o posledních událostech. Ach, co se to se mnou děje?