Krutá realita života ✓

16. Les

Luna kráčela ulicí za ostatními psy. Držela se dále od ostatních, jednak proto, že jí popáleniny při každém kroku bolely a také, protože neměla na nikoho náladu. Vyčítala si Omegovu smrt. Myslela si, že kdyby byla rychlejší mohla ho zachránit. Byly to hloupé myšlenky, ale Luna si to vyčítala. Po chvíli se k ní přidal Shadow. Pátravě se na ni díval."Luno...nic si nevyčítej. Kdyby jsi nebyla, umřeli bychom asi všichni!" řekl Shadow. "Já vím, ale kdybych byla rychlejší mohla jsem ho zachránit!" zakňučela Luna smutně."Kdyby ti to trvalo dýl, mohli jste umřít oba!"zavrčel naštvaně Shadow. Dál už kráčeli mlčky.

Ušli několik kilometrů tichými ulicemi až na konec Alfa zavelel na odpočinek. Sam se nabídl, že najde nějaké místo kde přespí. Když se vrátil, vypadal že nese dobrou zprávu.  "Nedaleko je starý zarostlý parčík, kde by se dalo přespat. A mám super zprávu. Šel jsem ještě dál. Nalákala mě vůně živé kořisti! Jsme blízko od kraje města. Za městem je nádherný divoký les! Mohli bychom žít tam," šťastně hlásil Sam. Vypadal, že ho dlouhá procházka vůbec neunavila. Psi se mezi sebou začali nadšeně bavit. Představovali si, že budou jako ti divocí psi co znají z příběhů. I Luna trochu pookřála. Pak si všimla Alfova výrazu. Alfa vstoupil do kruhu přihlížejících psů. "Rozhodneme zítra. Dnes se jen přemístíme do parčíku," řekl Alfa. Po jeho slovech pár psů něco naštvaně zabrblalo, ale pod ledovým pohledem Alfy zmlkli.

V parčíku to bylo pěkné. Doupě si udělali v zarostlém keři, který je dobře chránil před zimou. Jako trvalý domov si to však Luna, stejně jako ostatní neuměla predstavit. Lucky vymyslel, že uspořádá "loveckou výpravu" po parčíku. Psi hned nadšeně souhlasili a skoro všichni se přidali. Štěňata však byla nespokojená, protože jim Snow zakázala přidat se k tátovi. "To je nefér," řekla Tlapka už po několikáté otrávený tónem. Snow už ani neodpovídala. Nakonec si štěňata uspořádala vlastní loveckou výpravu na hmyz.

Když se Lucky a ostatní vrátili všichni ostatní se hned nahrnuli k nim, zvědaví na úlovek. "Nic moc, ale mohlo to být horší," řekl Lucky, když upustil malou veverku. Psi se z úlovků sice moc nenajedli, ale pocit to byl dobrý. Všichni usnuli brzo. Luna ani nemyslela na své zraněné oko, na popáleniny a na Omegu.

"Vstavejte," zaštěkal Alfa. "Musíme se domluvit co teda uděláme." Psi se protahovali a zívali. Měli hlad, ale více je zajímalo jak rozhodl Alfa. "Vím, že se chcete přestěhovat do lesa, ale podle mě je to špatný napad. Nemůžu vás ale držet tady proti vaší vůli, budeme hlasovat. Kdo chce jít do lesa ať vystoupí z kruhu. Všichni psi až na věrnou Betu se posunuli o kousek dál. "Dobře je rozhodnuto," řekl mrzutě Alfa. "Jdeme hned ted," dodal.

Lunu po cestě popadly zase tíživé myšlenky. Vždyť já si ani jednou nevzpomněla na Martina, pomyslela si s hrůzou Luna. Pak myslela na chudáka Omegu. Jestli je nějaká naděje na to, že je živí. Co když je teď někde hledá? Ne to je blbost, to nemohl přežít.

Když konečně došli do lesa, Luna obdivovala Sama, že tuto cestu zvládl tak rychle. Oni to šli skoro celý den. V lesíku bylo příjemné šero. Byla cítit vůně čerstvé kořisti. Šli docela dlouho až nakonec Alfa zavelel, že se utáboří. Psi hned vyčerpáním padli. Sam se však pustil do vyhrabávání nor. Štěňata mu začala ochotně pomáhat. Luna se rozhlédla kolem. Bude to dobrý domov, pomyslela si Luna. Tábor byl chráněn z jedné strany vysokou škálou. Jinak byly kolem dokola husté keře. Nedaleko byla také malá říčka a čistou vodou. Luna položila hlavu na tlapky a pozorovala jak Sam a štěňata hrabou nory.

V novém domově se měli dobře. Nakonec se i Alfa smířil s lesem. V lovu se den ode dne zlepšovali. Lunu lov bavil a stále se zlepšovala. Největší úlovek byla srna, kterou skolila Beta, Lucky a Shadow. Shadow si někdy trochu stěžoval, protože měl jen jedno oko a lovilo se mu hůř. Luně se nad očekávání oko uzdravilo. Nemyslela už na svůj život domácího mazlíčka. Teď byla divoká fena!