Krutá realita života ✓

12. Smečka

Kráčeli celkem ​tichou ulicí. Sisi už byla celkem unavená. Shadow šel rychlým klusem a obratně prolézal různými uličkami a skrýšemi. Sisi byla udýchaná, protože na takové "výlety" nebyla vůbec zvyklá. Pražské ulice, na kterých i teď brzy ráno jezdilo hodně aut a chodilo plno lidí, se měnily to nepoznání. Lidí zde už bylo málo a měli podivný pach. Ulice byly temné a tiché. Domy šedivé a některé i polorozpadlé.

Sisi se snažila držet s Shadowem krok. Bylo vidět že se zde vyzná. Sisi se zadívala na své tlapky. Před pár dny by jí nikdy nenapadlo že se tohle stane.
Když však hlavu zase zvedla, Shadow už byl daleko před ní. "Kde jsi?"zaštěkala. Bylo ticho. "Shadowe?"zeptala se nejistě a naslouchala. Když uslyšela klapot drápků o dlažbu uvolnila se. Za chvíli zpoza rohu domu vykoukl Shadow.
"Už tam budem?" zeptala se Sisi a zvedla hlavu. Stín se zasmál. "Už tam budem. To neujdeš ani tohle mazlíčku?"
Poslední slovo téměř vyprskl. Sisi už se nadechovala k jedovaté poznámce o toulavých psech, ale když viděla že Stín už běží zase daleko před ní nadávky spolkla a vydala se za ním.

Po chvíli prolezli starým sklepním okénkem do nějakého domu. Sisi se otřásla. Zatuchlý pach se mísil s pachy plno psů. Ze sklepa prolezli ještě jedním rozbitým oknem a ocitli se na nějakém starém dvoře. Pach psů byl teď ještě silnější. Shadow šel asi doprostřed dvoru. Sisi ho opatrně následovala a posadila se vedle něj. Neměla z toho místa dobrý pocit. Proč mě sem Shadow zavedl? A co za psy ti žije? Na tyto otázky záhy dostala odpověď.

Nějaký pes vysokým vlasem pětkrát zaštěkal a v tu chvíli je obklíčila skupina podivně vyhlížejících psů. Snad ten nejhrozivější ze psů vystoupil a vrčel na Stína. Ten najednou vypadal tak dvakrát menší než před tím. "Koho si to sem přivedl Shadow?"vrčel pes. "No..no. Ona vybírala naše krabice jídla," kňučel vystrašeně Shadow. "A proč, si toho mazlíka dovedl sem? Tos jí nedokázal na místě vyřídit?"vrčel pes.
Ostatní psi kolem vyprskli smíchem."Já..já myslel, že by se nám hodila. Vypadá silně. A když teď jedno ze Snowinných štěňat kvůli liškám umřelo.... " nedořekl to, protože vylekaně zakňučel., Do ucha se mu totiz zakously tesáky velké bílé feny s černými flíčky. "Nikdo, nikdo se nevyrovná mému štěněti. A tahle, tahleta rozhodně ne,"zavrčela Snow i přes krev která se jí hromadila v tlamě. Pak Shadowa pustila a otočila se k Sisi. Ta už couvala zpátky k okénku kudy sem vnikli. "Vypadni," zavrčela fena a ostatní psi se k ní přidali. To už však Sisi na nic nečekala a jako o život běžela ven. Proběhla sklípkem a vyběhla na ulici. Chvíli běžela a když se přesvědčila, že ji nic nesleduje přešla do kroku.

Šla po chodníku a snažila jít zpět do parku kde byla před tím. Zuřivě se snažila vzpomenout si na to kudy do tohoto místa přišli. Pak však uslyšela štěkání a kňučení. Otočila se, protože se bála že ji někdo že psů sleduje. Nikdo za ní naštěstí nešel. Když se však podívala na opačný chodník, celkem se vylekala. Stáli tam podivní lidé. Smrděli štiplavým pachem. Oháněli se kolem sebe nějakými holemi. Pod nimi se krčil nějaký malý pes, asi štěně.
Sisi odvrátila hlavu a šla dál. Když však uslyšela zoufalé kňučení a rány holemi, nevydržela to a otočila se zpět k té hrozné scéně. Když se ten týraný pes otočil k Sisi spatřila v jeho očích neuvěřitelné zoufalství a strach. Neměla na výběr. Na nic nečekala a rozběhla se k nim.

Tato kapitola mi dala rozhodně nejvíce zabrat. Takže budu ráda když někdo napíše komentář a třeba dá i Votes.