The Stripper // Camren CZ

Konverzace a více společného času (6)

POV Camila

Když jsem skončila se zkoušením, zaslechla jsem zvuk pomalu tleskajících rukou. Vstala jsem ze židle a zahleděla se do zadní části místnosti, ale slabé osvětlení mi to neusnadnilo. Vyšla jsem na pár schodů a najednou stála čelem k Lauren Jauregui.

V té chvíli jsem mohla být opisována pouze třemi slovy: vystrašená, nervózní a nadržená.

Ta žena se na mě dívala tak intenzivně, že jsem cítila své tělo, jak hoří. Nasucho jsem polkla a uvnitř mě křičel strach. Přijde na to a já budu v prdeli.

„Uklidni se, buď Karla, neboj se, buď Karla" – říkala jsem si v hlavě.

-Dnes není show. – sešla jsem ze schodů a poodešla od ní dál.

Lauren se pomalu přesunula za mě.

-Já vím, ale nemohla jsem se dočkat, až tě uvidím.

Její hlas byl tvrdý a trhaný. Zavřela jsem oči a snažila se poručit mému tělu, aby před tou ženou nezaváhalo. Zastavila jsem se u stolu, otevřela si lahev vody a zhluboka se napila. „Zklidni se" opakovala jsem si pořád. Přišla ke mně blíž, pořád ve stejném oblečení, jaké měla dnes v práci.

-Byla jsi úžasná, Karlo. – cítila jsem na sobě její oči.

Nadechla jsem se a bez známky zoufalosti se k ní nahla.

-Byla to jen zkouška, ale děkuji, slečno ... - nechala jsem tu otázku vznášet se ve vzduchu.

-Lauren, jsem Lauren Jauregui. – řekla a natáhla ke mně ruku na přivítanou.

-Raději ne, jsem celá zpocená. – usmála jsem se.

-Vypadáte ... skvěle. – řekla a prohlížela si každičkou část mého těla, přičemž, a to mě překvapilo, jsem se nečervenala – Chtěla jsem Vás vidět už minule, ale slyšela jsem, že se zákazníky nemluvíte.

-Já zase slyšela, že jste mě chtěla vidět, ale nemyslela jsem si, že byste to zkusila znovu. Hodně lidí to vzdá po prvním neúspěchu.

Lauren se ušklíbla.

-Já také, ale něco ve mně mi říkalo, že Vás musím vidět. – řekla a byla blíž, než jsem si myslela. – Nejsem žena, která se lehce vzdá toho, co chce.

Dívala jsem se jí do očí, byly tmavé a měly jiný odstín než normálně, viděla jsem v nich touhu.

-To vidím, vypadáte jako rozhodná žena, co Vás donutilo vracet se? – chtěla jsem si s ní pohrát.

-Jen Vy.

-Myslím, že teď už mě nechcete, když jste mě viděla takhle zpocenou.

-Chci tě úplně stejně, Karlo, nebo možná ještě víc. – její oči putovaly k mému výstřihu – Děláš věci, který si ani neumíš představit.

Škodolibě jsem se usmála a skousla si spodní ret.

-A jaké věci máš na mysli? – zašeptala jsem.

-Můžu ti to ukázat, jestli chceš ... - Lauren se ke mně přiblížila natolik, že jsem mohla cítit její dech. Nepřestávala jsem ji sledovat přes masku, kterou jsem na sobě měla.

-Jdeš hned na věc, Lauren, to se mi líbí. Ale se zákazníky nespím. – ustoupila jsem od ní.

-Můžu změnit tvůj názor, Karlo. – snažila se mě zastavit.