The Stripper // Camren CZ

Dva životy (1)

Miami, Florida – Spojené státy Americké, 23:45

POV Camila

Přemýšleli jste někdy nad tím, že byste mohli mít dva životy? Být dva lidi zároveň? Vsadím se, že ano. Jenomže mezi přemýšlením a uskutečněním je velký rozdíl, věřte tomu. Roky jsem byla rozdělená na Karlu a Camilu, dvě ženy, které ničily vše, co mám, ale učinily ze mě silnou a rozhodnou ženu nemající strach čelit jakékoli situaci, kterou jí život přinese. Na někoho, kdo přišel o všechno a prožil si věci, kvůli kterým by vám mě bylo líto, jsem se stala někým lepším.

Během minuty můžu vidět sladkou Camilu, jak se mění ve svůdnou Karlu. To je úžasné, že? Je to jako dvě strany jedné mince. Camila byla tvrdě pracující dívka bojující za své sny, hledající lepší způsob, jak pomoct své rodině, která byla před lety kompletně zničena, když je nečekaně opustil otec. Odpad, pomyslela jsem si, když jsem si vzpomněla na tu nejnepotřebnější bytost, která kdy obývala zemi. Nikdy nezapomenu, že v těch nejhorších časech, kdy jsme nic neměli, nás opustil a nechal za sebou pouze trápení. Dokážete si představit, jaké je vidět svou sestru a matku brečet celé dny? Žít ze soucitu a slitování lidí kolem vás? Bylo to ponižující.

Tenkrát jsem se rozhodla, že svou rodinu takhle žít nenechám. Jakmile jsem vzbudila, prohledala jsem noviny, abych nalezla nějaké nabídky práce. Naneštěstí mě ale nikdo nepřijal. Pamatuji se, jak jsem se zastavila v kavárně, vzala jsem z kapsy poslední dolar a koupila si kávu. Sedla jsem si ke stolu, který byl nejdál. Místo bylo zařízeno skromně, lidé seděli kolem stolů a povídali si. Všimla jsem si blonďaté ženy sedící naproti mně. Byla mladá a vysoká. Z nějakého důvodu na mě upírala pohled, ale já jsem tomu nevěnovala pozornost.

Vdechla jsem kouř, který vycházel z hrnku s černým nápojem. Přitáhla jsem si jej ke rtům, cítíce hřejivý pocit na jazyku. Přemýšlela jsem o tom, že můj den byl velkým selháním. Navštívila jsme několik míst, ale nikde mě bohužel nevzali. Pamatuji si, že než jsem odešla z domu, má matka mi položila ruku na rameno, podívala se mi přímo do očí, a řekla:

„Vím, že jsi jediná, která tohle může změnit"

A s touto větou jsem byla motivovaná něco získat. Přísahala jsem si, že se nevrátím, dokud to nedostanu.

Brečela jsem, vzlykala jsem při pomyšlení na její slova a pohled, který prosil o něco lepšího. Brečela jsem, protože jsem se musela vrátit domů bez špetky naděje. Vše bylo ztraceno. Nebyla jsem schopná ani si sehnat práci. Tehdy jsem ucítila, že někdo sedí přímo naproti mně. Zavřela jsem oči a padající slzy jsem rychle střela svýma rukama. Podívala jsem se na ženu naproti mně. Byla to ona.

-Je všechno v pořádku? – zeptala se zvídavě.

Bože, kdyby bylo všechno v pořádku, nebrečela bych teď, pomyslela jsem si.

-Jistě, nedělejte si starosti! – odpověděla jsem spěšně.

-Nevypadáte v pořádku, nechcete se podělit o to, co se stalo? Myslím, že byste se potřebovala někomu vypovídat. – řekla ta žena, když přesunula své hubené prsty na kraj malého šálku.

Proč by se někdo, kdo mě nezná, zajímal o můj život? Asi byla jen zvědavá nebo jsem ji zajímala. Zírala jsem na ženu sedící naproti mně a ona měla pořád ten stejný pohled. Z nějakého důvody ve mně vzbudila spolehlivost.

-Jmenuji se Candece, ráda tě poznávám. – řekla s rukou napřaženou mým směrem.

Se strachem jsem natáhla i svou ruku a potřepala si s tou její.