Prolog

2.3K 103 2
                                    

Ležel jsem na zemi hned vedle Stilesovi postele. Stejně jako všechny předchozí noci, od chvíle kdy ho propustili z nemocnice. Chtěl jsem si být jistý, že je v pořádku. Tedy v rámci možností. Najednou jsem slyšel, jak se Stiles v posteli vrtí a jeho srdce buší rychleji. Je rozrušený. „Stilesi, děje se něco?" Zašeptám s obavami.

„Nic, nevšímej si mě. Jen...jen si potřebuju dodat odvahu." Odpoví rozklepaným hlasem.

„Seš si jistý, že nic nepotřebuješ? Třeba prášek na uklidnění?" Vyptávám se ho.

„Ne, nepotřebuju prášek. Jen...jen mlč." Požádá mě a já poslechnu. Potom slyším, jak vylézá ven z postele. Neodvážím se ani pohnout, nechci ho ničím rozrušit. Koutkem oka registruji, že si pomalu a váhavě lehá na podlahu vedle mě, ale drží si odstup. Skoro ani nedýchám a vyčkávám, na jeho další krok. Za chvíli se ke mě přisune o něco víc. Nakonec se přisune až těsně ke mně a hlavu si opatrně pokládá na mou ruku, na jejíž dlani mám položenou hlavu. Cítím, jak se celý třese.

„Nemusíš to dělat, jestli se na to ještě necítíš." Šeptnu, ale nedovolím si pohnout ani jediným svalem.

„Nechci přestat." Šeptne rozklepaným hlasem.

„Celý se třeseš, je to na tebe moc brzy. Nechci, aby ses do toho nutil. Řekl jsem ti, že ti to obejmutí schovám až ti bude...až to půjde." Zašeptám do tmy.

„Jenže já...strašně to obejmutí chci, ale...nemůžu...zatím. Chci...chci to překonat. Jen mě nech..." Jeho hlas se pořád třese strachem a obavami.

„Dobře, dělej co chceš, dotýkej se mě jak budeš chtít. Nepohnu se." Slíbím mu.

„D-děkuju, Dereku." Šeptne a položí svou roztřesenou ruku na můj hrudník. Po chvíli jí ovšem stáhne zase zpět k sobě a roztřese se ještě víc. Ale do postele se nevrátí a svou hlavu má pořád položenou na mě složené ruce. Dalšími částmi těla se mě ovšem už nedotýká. Jeho tělo se stále třese a já to to své udržuju strnulé a nehýbám se. I když je to pouze malý krůček z jeho strany, je to pokrok. Bude to nejspíš trvat ještě dlouho, ale já se nevzdám a zůstanu po jeho boku dokud se neuzdraví. I kdyby to mělo trvat roky, neopustím ho.

It's okay, I'm hereKde žijí příběhy. Začni objevovat