It's okay, I'm here

Nevolnost

Už asi pět týdnů jsem nemluvil se Scottem osobně. Byl neustále s Malií a mě jen občas zavolal. Popravdě, chvílemi jsem byl i rád, jelikož ze mě aspoň nemohl vycítit všechnu tu směsici negativních emocí, o které se každý den pečlivě staral Greg a jeho parta ve škole. Díky neustálému Tsunami jsem už měl zánět zvukovodu. Pravé ucho mě vždy potom bolelo. Už jsem byl ze všeho vysílený. Jediné co mi pomáhalo unikat aspoň na chvilku od toho pocitu, že jsem jen ubožák a nicka. Od toho ponížení. Od těch schytaných ran. Bylo mé kružítko. Nejdříve jsem ho mě schované jen doma v pokoji a vždy před spaním se bodl do jednoho prstu. Nakonec jsem usoudil, že prsty na nohou budou méně nápadné a tak jsem přesunul svou pozornost tam. Po pár dnech jsem to už nevydržel čekat až do večera a ke kružítku se uchýlil hned po tom, co jsem přišel domů. Už jsem se jen nebodal, díky ostrému hrotu jsem si kolem kotníků vytvořil skupinku krátkých čárek. Na kotnících je to méně nápadné než na rukách. Ovšem poslední dva dny už jsem ho sebou nosil i do školy a o polední pauze se zavřel na záchodech a tam... No však víte.

Právě teď jsem vycházel po svém „rande" s kružítkem ze záchodů, a když jsem otevřel dveře, překvapil mě za nimi Greg a jeho banda. „Ale, ale koho pak to tu máme?" Uchechtl se Greg. „Co jsi tam takovou dobu dělal, buzno?" Strčil do mě. „Co jsi tam dělal, že jsi u toho tak vzdychal?" Znovu do mě strčil.

„Nevzdychal jsem!" Bránil jsem se, ale sám jsem věděl, že pokaždé když si „hraju" se svým kružítkem, tiše zavzdychám, když to bolí. Je to jen úlevné vydechnutí, když moje pocity odplouvají z mého těla pryč společně s kapičkami krve.

„Ale jo, vzdychal. A pročpak? Hmm? To tě tak vzrušila hodina s naším matikářem? Hmm? Je docela mladej a ty sis představoval, jak ti ho bude vrážet do zadku a při tom sis ho honil. Mám pravdu?" Pokračoval Greg a já absolutně netušil, čeho chce dosáhnout. „Představoval sis, že jsi jeho malá děvka a on tě bez milosti brousí tvrdě a drsně. Mám pravdu?" Uchechtnul se znovu Greg.

„Ne, nemáš. A už mě nech být." Snažil jsem se očima najít nějakou škvírku mezi těly těch čtyř hromotluků, kudy bych mohl utéct.

„Ale no tak Gregu, jasně že nemáš pravdu. Podívej se na něj, vždyť je horší než malá holka. Ten to nechce tvrdě, ten si to šetří až na svatební noc a ta bude plná něžností, viď buzničko." Vloží se do toho Troy a prsty mi přejede jemně po tváři. Já ucuknu a on se rozchechtá. „Vidíš, jak ucuknul. Je jasný, že on i jeho zadek jsou panny. Jedinej, kdo mu to kdy dělal, byla jeho pravačka." Vysměje se mi a já zrudnu. Nechci, ale nemám rád, když se někdo baví o mých sexuálních zkušenostech. A taky protože má pravdu. Nikdy jsem s nikým nic neměl. Jen jednou jsem se na jedné párty líbal s holkou, a to jenom proto, že jsem tehdy ještě pochyboval o své orientaci. Ale s klukem ještě nikdy, ale i přes to jsem si byl jistý, že jsem gay. Holky mě nevzrušovaly ani, když jsem jednu z nich políbil, zato když se mě jednou omylem Danny dotkl na stehně, musel jsem se dost ovládat, abych nezavzdychal nahlas.

„Podívej Gregu jak se červená. Nejspíš by potřeboval zchladit." Přisadil si Luke a zbytek party se jen nechutně usmál. Pak si vyměnili pohledy a následoval už mě velice známy scénář. Luke a Bobby mě chytili a zatáhli do kabinky a Troy mě skopl na zem. Čekal jsem obyčejné Tsumani, prostě mi narvou hlavu do záchodu a spláchnou. Jenže dnes se zopakoval incident, který se odehrál asi před třemi týdny. Už jsem ani nevnímal, kdo mi tlačí hlavu dolů a natlačil se na mě tak, že jsem se nemohl ani pohnout. Slyšel jsem rozepínání zipu u kalhot a pak už jsem jen pocítil mokré teplo, jak mi stéká po tváři. Znovu jsem cítil ten pach moči a chtělo se mi zvracet. Ale s vypětím všech sil jsem se přemáhal, abych těm hovadům neudělal tu radost, že by mě viděli ještě více poníženého. Pak spláchli a s několika na mě namířenými nadávkami odešli. Aspoň jsem si to myslel.