It's okay, I'm here

Všude špatně, v loftu nejlíp

Když se Derek ode mě odtáhne, vznikne mezi námi divné ticho, trapné ticho. „Asi bychom se měli vrátit k těm dvou olizovačům." Řekne Derek a vrací se zpět dovnitř. Já ho následuju. Znovu se oba usadíme na místa, kde jsme seděli předtím a sledujeme film. Ale díky Derekově objetí jsem se konečně dokázal uklidnit a dokonce i uvolnit, tak že se mi po pár minutách začaly klížit víčka.

...

Ráno mě probudilo vytrvalé zvonění mobilu. „Já nechci do školy." Zaskuhral jsem.

„To není budík, ale někdo ti volá, ty troubo." Ozval se odněkud nevrlý rozespalý hlas, který jsem znal. „Tak už to zvedni!" Derek, došlo mi. Ale co dělá u mě v pokoji? Otevřel jsem oči a na nočním stolku nahmatal mobil.

„Haló?" Ozval jsem se do mobilu, když jsem po paměti přijal hovor.

„Stilesi, kde sakra jsi?" Ozval se tátův rozčílený hlas.

„Co?" Zeptal jsem se nechápavě a konečně se rozhlédl kolem sebe. Derek není u mě v pokoji, to já jsem pořád u něj v bytě a spím v jeho posteli. „No víš, tati, tak nějak jsme všichni přespali u Dereka. Maličko jsme se zakecali a tak." Zalhal jsem. Vlastně jsem neměl nejmenší tušení, proč tu jsem a při pohledu na zbytek loftu, jsem tu zůstal jen já. Derek spal na gauči a Scott s Malií byli pryč. Teda nejspíš, do vrchního patra jsem neviděl.

„Stilesi, doufám, že jste nepili alkohol." Řekne táta naštvaně. Jasně teď se mě ptá, jestli jsme chlastali. Ale po tom příjezdu z chaty se mě na to nezeptal a to jsem mu šlohnul dvě lahve.

„Ne tati, nic jsme nepili vážně. Jen jsme si povídali dlouho do noci, protože jsme se tak dlouho neviděli. A pak už jsme byli na cestu zpátky moc unavení." Rychle jsem si vymyslel vcelku dobrou lež.

„Dobře, jestli chceš být ještě dnes s kamarády, tak klidně buď. Jen kdyby ti bylo zase špatně, tak mi okamžitě zavolej. Jinak do deseti večer doma, zítra jdeš do školy." Nakázal mi táta a zavěsil.

„Co ti bylo?" Ozval se Derek z gauče.

„Co tím myslíš?" Nechápal jsem nebo jsem to spíš chápat nechtěl.

„Tvůj otec ti teď řekl, že kdyby ti bylo zase špatně, máš mu zavolat. Co ti bylo?" Nevzdával svou otázku.

„Jen jsem ve čtvrtek ve škole trochu zvracel a on si pro mě přijel. Je v tomhle trochu přecitlivělý. A mimochodem, není slušné poslouchat cizí hovory."

„Od někoho, kdo díky odposlouchávání tátových hovoru, pomohl nechtěně svému nejlepšímu příteli nechat se pokousat alfou a následně se změnit ve vlkodlaka to fakt sedí." Setřel mě Derek. „A proč ti bylo špatně?" Vyzvídal dál.

„Já nevím, asi jsem něco špatného snědl. A vůbec proč tě to tak zajímá?"

„Vážně to bylo jen kvůli špatnému jídlu?" Zeptal se mě podezíravě a mou otázku naprosto zazdil.

„Jo a proč se tak vyptáváš?" Začal jsem být já teď ten nevrlý.

„Kvůli tomu cos mi řekl včera a kvůli tomu, jak dobře si dokázal lhát otci do toho telefonu. Tvůj tep byl téměř normální." Řekl s naprostým klidem.

„Co? Co s tím má co společného to, co jsem ti včera řekl? Že já ti to vůbec říkal." Plácnul jsem svou půlkou těla, která byla odlepená z matrace, zase zpět a přes hlavu si přetáhl deku.

Slyšel jsem, jak si Derek povzdechl a pak vstal. Jeho kroky se přibližovaly ke mně. Pak přišlo nevyhnutelné a on mi deku stáhl z hlavy. Otočil jsem se tedy zády k němu, ale on mě přetočil na záda a rukama mě přišpendlil k posteli. Nahnul se nade mě a zadíval se mi do očí. „Řekl jsi mi včera doopravdy všechno?" Zeptal se a nepřestával mi hledět do očí.