Zpověď Psychiatričky - ZASTAVENO/KONEC

4.

  Přitom rozhlížení mi přistála ledová ruka na rameni a cítila jsem, jak mi někdo drží nůž u krku. ,, Daisy?! " Polkla jsem hlasitě při vyslovení jejího jména.  

,, Baf! " křikla Daisy a pomalu se s nožem vzdalovala od mého hrdla. Co to mělo znamenat? Sotva jsem otevřela pusu, přerušila mě slovy ,, Nechci, aby jsi odešla. " Chvíli jsem přemýšlela a zároveň se vzpamatovávala z toho, co Daisy právě udělala. Její vtípek, jde-li tak nazvat, se mi zdál už moc přehnaný. Přesto jsem s ní ale po celou noc zůstala, dokud neusnula.

Pohled Daisy

Už zase. Zase mě to popadlo. Můj vraždící instinkt. Nevadí mi to. Vadí mi to, že jsem se dokázala zastavit. Vadí mi, že sama sebe nechápu. A proč je to tak zrovna u Laury? Jak to, že jí tak věřím? Čím si mě vlastně získala? A proč nejsem schopná to ukončit?

Ráno bylo dost nepříjemné, protože mě vzbudily sestry a nevěděla jsem, kde je Laura, ani kdy odešla. Ještě nepříjemnější však bylo zjištění, že ta psychiatrička, kterou mi zavolali má přijít už dnes. 

,, Ahoj Daisy. " oslovila mě starší paní v bílém. ,, Jsem psychiatrička Hannah Monková " zamračila jsem se na ni a sledovala každý její krok blížící se ke mně. ,, Asi ze mě nejsi moc nadšená, že? " No, tak alespoň, že to věděla. ,, Abych pravdu řekla, tak ne, nejsem. " odpověděla jsem upřímně. ,, Daisy, jsem tu proto, abych ti pomohla. " usmála se. ,, Ale já Vás nepotřebuji, já mám Lauru. " odsekla jsem. ,, Kdo je Laura? " optala se. ,, Laura Williamsová. Psycholožka na střední pedagogické škole. " odpověděla jsem. ,, Ale tu já přeci znám! Laura Williamsová, velmi dobrá psychiatrička. " zvolala a dlouze se usmála. ,, Psychiatrička? " zopakovala jsem. Hannah přikývla a začala se mě ptát na různé otázky, typu proč myslím, že tu jsem, nebo jestli se cítím špatně, případně proč. Nevím, jestli to bylo proto, že řekla, že zná Lauru, ale na všechno jsem odpovídala pravdivě. Co ale bylo divné, že paní Hannah Monková na konci rozhovoru bez jakéhokoliv slova odešla.

Pohled Laury

Začala jsem si všímat, že si na mě Daisy pomalu vypěstovává nezdravou závislost. Dumala jsem nad tím, že bych se od ní pokusila alespoň trochu vzdálit, ale pravda je, že je Daisy velmi citlivá a mohlo by jí to ublížit. 

Konečně jsme se dovolala její matce, která byla výjimečně střízlivá a všechno jsem jí řekla. Tedy, jen tu část, že je Daisy právě v nemocnici. Když jsem se s ní večer vydala do nemocnice, potkala jsem svou starou kolegyni Hannah Monkovou, která chtěla právě mluvit s Daisynou matkou. Díky tomu, že jsme bývalé kolegyně a že s tím paní Mayová souhlasila, jsem mohla u rozhovoru zůstat. ,, Myslím, že má Daisy sklony k psychopatii. " řekla nakonec. ,, Není to oficiální psychopatie, jelikož nějaké city ještě má, ale rychle se její chladnost vůči lidem i okolí stupňuje. " dodala. Paní Mayová vypadala vystrašeně a zmateně. ,, A.. co to jako znamená? " polka paní Mayová. ,, Jak bych Vám to..  Daisy je citově chladná, nemá dostatek svědomí... " dostala ze sebe. ,, Také má sklony k sebevraždě. Doporučovala bych pobyt na psychiatrii. " V tu chvíli se ve dveřích objevila Daisy s utrženou kanilou v ruce a slzy na tváři. Jakmile padlo slovo psychiatrie, zakřičela ,, Ne! " a rozbrečela se. ,, Nikam nepůjdu! " křikla a začala utíkat ven z nemocnice. ,, Daisy, počkej! "