Zpověď Psychiatričky - ZASTAVENO/KONEC

6.

   Zalapala po dechu a řekla ,, Půjdeš na psychiatrii. " Cože? Vážně jsem ji skoro zabila a ona řekne tohle? ,, Půjdu s tebou. " Dodala.  

O rok později

,, Dobré ráno, Daisy. " pozdravila mne má kamarádka Lisa na pokoji. ,, Dobré ráno. " promnula jsem si oči a ze zvyku čekala na zaklepání. Tak, jako každé ráno se tenhle otravný zvuk ozval. Prášky. Narvali do mě hromadu prášků. Tohle byla jedna z nejhorších částí v tomhle ústavě. Stejně jsem ty prášky vždycky vyplivla. Jednou jsem si ho vzala a po zbytek dne jsem měla pocit, že jsem na horské dráze. Snažila jsem se čas zabít povídáním si s Lisou a netrpělivě čekala na odpoledne, až budu moct mluvit s Laurou. Jenom kvůli ní tady jsem a za to ji z části nesnáším. Každý den přemýšlím nad tím, jestli utéct. Pak si ale vzpomenu, že vlastně není kam. Když jsem to já, vím, že ani nemůžu, protože jsem pro ostatní nebezpečná. To lidi tady ještě zjistí..

Konečně nastalo odpoledne a já svým poskakováním před dveřmi vyjadřovala svou nervozitu. Sotva se otevřely dveře, už jsem Lauru tiskla v objetí. Stejně jako každý den, i dnes proběhla terapie a já se konečně mohla někomu vyzpovídat ze svých pocitů. Vždycky jsem to co nejvíc protahovala, abych s Laurou mohla být o něco déle. Když z ní je teď psychiatrička, má míň času. Staly se z nás dobré přítelkyně a jsem za to opravdu ráda. Ona je jediná, na kom mi tu ještě záleží.

Všechno probíhalo stejně, až na jednu drobnost. Přiřadili k nám na pokoj novou holku, Bonnie.  Na pohled vypadala normálně. Když jsme si s ní společně s Lisou začali povídat, opět vypadala normálně. Asi má jen nějakou depresi. Nezeptala jsem se jí na to. Za prvé proto, že mi to bylo blbé a za druhé mě to ani nezajímalo. Něco se mi na ní ale nelíbilo. Asi na mě byla moc normální.

Bonnie pak někam odešla a my s Lisou měli volno. Šli jsme se najíst a zbytek dne strávily na zahradě. Vlastně se tu nic moc jiného dělat nedalo a byla jsem ráda, že tu mám Lisu, jinak bych se tu asi zbláznila. I když mě teda lidi za blázna považují, protože tu jsem. Když jsme se vracely na pokoj, prošly jsme chodbou, ve které měla být Laura. To byl ale špatný nápad. Viděla jsem něco, co jsem vidět nechtěla.