Zpověď Psychiatričky - ZASTAVENO/KONEC

3.

 Sebrala mi papír, připsala tam mé jméno a řekla ,, Dívej, teď tam jsi ty a pořád žiješ. " chladně se usmála. Ztuhla jsem a pocítila obrovskou bolest hlavy.

O dva měsíce později

Už jsou to dva měsíce, co s Daisy pracuji. Změny v jejím životě jsem nezaznamenala, ale otevřela se mi. Dá se říct, že jsme dobrými přítelkyni. Znám její trápení, její bolesti a problémy. Přesto cítím, že mi něco tají. Něco velkého.

Pohled Daisy

Šla jsem za Laurou a věděla, jaká bude první věta. ,, Ukaž mi ruce. " a ona uvidí desítky nových jizev. Jak jsem si to představovala, tak se i stalo. Sotva jsem jí své ruce ukázala, stáhla jsem rukávy opět dolů. ,, Tohle není sranda, Daisy. Stačí jeden špatný řez a můžeš umřít. " řekla, když si je krátce prohlédla. ,, To mi nevadí. Je horší vražda, nebo sebevražda? " Zeptala jsem se, ale odpověď jsem nedostala. Konzultace proběhla jako každá jiná. Nikdy jsem jí však neřekla své tajemství. Ví jen to, čím mne nemůže ohrozit.

Můj seznam se začal pomalu barvit do zelena. Lépe řečeno do krvava. Všichni lidé, kteří mi kdy ublížili pomalu umírali. Avšak objevili se i takoví, kteří tam byli napsaní pouze z nudy. Například moje třídní učitelka.

Pohled Jenny

Bylo už po vyučování a já ve škole zůstala déle než obvykle, sama. Seděla jsem ve třídě, jelikož se mi nechtělo šlapat do schodů, jen proto, abych seděla ve svém kabinetě, ve kterém se nedá ani dýchat. Najednou jsem ale uslyšela hlasité kroky. Pořád se blížily, po chvíli se kroky zastavily, ozval se hlasitý výkřik a kroky utichly úplně. Opatrně jsem otevřela dveře od třídy a na zemi viděla ležet Daisy s krví kolem ní. Měla pořezanou ruku od předloktí až po zápěstí. Pravděpodobně trefila tepnu. Okamžitě jsem zavolala sanitku. Pociťovala jsem obrovský strach o Daisy, ale zároveň strach z Daisy. Nedokázala jsem si vysvětlit, co dělala ve škole tak pozdě. A co dělala s nožem u třídy, kde jsem byla zrovna já.

Pohled Daisy

Pomalu jsem otevírala oči a vidělo jenom bílo. ,, Tady to moc dobře znám. Nemocnice. Zase. " řekla jsem si v duchu. V jedné ruce kanila, na druhé ruce obvazy. Pokoušela jsem si vybavit, co se stalo, ale v tom přemýšlení mě sestra přerušila. Vyslechla jsem si nějaké žvásty, které jsem sama věděla a poslala ji pryč. Jedinou novinkou bylo to, že ke mně přijde psychiatrička. To se mi ale nezamlouvalo. Pravda je, že jsem si k Lauře vytvořila citové pouto tak silné, že je to až závislost. Znovu jsem začínala přemýšlet nad tím, co se stalo. Pomalu mi to začalo docházet. Nůž. Škola. Já a paní Listerová. Chtěla jsem zabít svou třídní učitelku. Ačkoliv jsem v téhle chvíli nechápala, proč jsem to chtěla udělat, přemýšlela jsem spíš nad tím, proč jsem pořezala sebe. ,, Nechtěla jsem zabít sebe, chtěla jsem zabít ji! " křičela jsem na sebe v duchu. Odpověď na to, proč jsem to udělala jsem nezískala. ,, Slečno, vezměte si tohle " řekla sestřička a podala mi prášek. Bez protestu jsem si prášek vzala. Uvědomovat si, že jsem si vzala prášek, o kterém ani nevím, na co je, jsem si začala až když jsem usínala. Probudila jsem se až druhý den večer.

Pohled Laury

Když jsem se dozvěděla, co se stalo Daisy, ihned jsem se vydala za ní. V nemocnici mi řekli, že právě dostala prášek na spaní, ale přesto jsem zůstala u ní a čekala, než se probudí. Nastaly zrovna prázdniny a na práci jsem stejně výjimečně nic neměla. Bylo už pozdě večer a Daisy se začala probouzet. Byla hodně zmatená. Nezávazně jsme spolu mluvili. Nechtěla jsem z ní nic tahat, alespoň ne teď, pouze jsem chtěla, aby věděla, že tu pro ni někdo je, když její matka ne. V půlce povídání mi telefon oznámil příchozí hovor. Byl to můj přítel. Odešla jsem na chodbu se slovy, že se vrátím, ale že budu muset brzy jít. S přítelem jsem mluvila docela dlouho a po celou dobu jsem se skrz okno dívala na JIP, kde byla jen Daisy. Problém byl, že hlavní okno bylo zatažené, takže jsem viděla jen spodním oknem. Stále se mi zdálo, že vidím bosé nohy, jak chodí tam a zpátky. Když hovor skončil, pořád jsem je viděla. Dokonce jsem to tiché našlapování slyšela. Ale přesvědčila jsem sama sebe, že se mi to jenom zdá. Otevřela jsem místnost, ale Daisy v posteli nebyla. Rozhlédla jsem se po celé místnosti, ale nikde jsem ji neviděla. Přitom rozhlížení mi přistála ledová ruka na rameni a cítila jsem, jak mi někdo drží nůž u krku. ,, Daisy?! " Polkla jsem hlasitě při vyslovení jejího jména.