Ticho, jen uši zalil zpěv temných vran,
Zpívají píseň mrtvích kamennů.
Život má miliony rovných cest a hran,
Tak jako řeka tisíc pramenů.
Smrt rozdá přátelům tolik neskutečných ran,
Přibývá smutečních kamennů.
Vítr šeptá jména těch cos měl tak rád,
Kolik ještě těch zbívá dlouhých dnů ?
Jen malý krůček a místo mne by tu takhle mohl stávat někdo jiný,
Jen malý krůček od smutku moji rodiny.
Zavři oči a představ si že nejsi jediný,
Vždyď jsme oba z jednej dědiny.
Listy šeptající jejich slova,
co mi už nikdy nepoví.
Poštu posílám do jiného světa,
Čas je její převozník.
Slzy pečeť cennější jak zlato,
Nikdy dopisy nechodí zpět.
Už dávno kašlu na to,
Kde srdce bije a rukou je zpleť.
Ahoj, po sto letech nějaká "poezie" "D. Tohle mne napadlo při dnešní návštěvě hřbitova, když si uvědomíš že jednoho dne bude někdo takhle oplakávat tebe a jak málo k tomu stačí... no šílenej pocit :/
Děkuju za hvězdičky, sledování i čtení nebo prostě jakou koliv podporu strašně děkuju :) s pozdravem.
Demo
ČTEŠ
Šílenctví myšlenek
PoetryObčas chytnu záchvaty poezie tak tady je máte, tohle budou básničky co sepsali mé myšlenky a pocity nĕkteré smutné a jiné veselé.
