Jédu na koni! Jédu na koni! No, vlastně ne na koni ale v tátově autě. Projíždíme městem, ve kterém máme bydlet a hledáme náš baráček. Tátovi se vybila GPSka a vypadá to, že stačí málo, aby vybuchl vzteky. Máma jenom v tichosti sedí na místě spolujezdce a kouká z okna (asi nechce začínat hádku). Když jsme tam konečně dorazili nemohl jsem popadnout dech. Náš dům spolu s pár dalšími stál u rybářského mola, které omývalo Japonské moře. ,,Půjdeme dovnitř, Nagiso?" zeptala se mě mamka a pohladila mě po vlasech. Přikývl jsem a i s už klidným taťkou jsme vešli do našeho famózního domečku. Vyběhl jsem schody a zabral si první pokoj, který jsem uviděl. Otevřel jsem dveře a zůstal zírat s otevřenou pusou nad tím úžasem. Na stěnách se střídala světle růžová a tmavě modrá a ze stropu visel lustr v podobě žluté hvězdy. Podle takové roztomilé výzdoby hádám, že tohle je můj pokoj. ,,Ách tak tady jsi! Už sis našel pokoj?" zeptal se mě táta a já jsem s nadšeným úsměvem přikývl. ,,Páni, ale chtělo by to přemalovat, co myslíš?"
,,Já myslím, že je to krásný tak jak to je!" řekl jsem a taťka se na mě chvilku koukal jak na magora, ale pak jenom s lehkým zavrtěním hlavou dodal, ať prý nezapomenu, že zítra nastupuju na střední školu a jak je na mě pyšný a podobný rodičovský řečičky. Pak odešel. Po večeři jsem provedl večerní hygienu, převlékl se do svého oblíbeného žlutého pyžama s tučňákem na břichu a šel spát. Oyasumi! (Dobrou noc!)
ČTEŠ
Free! - Deník Nagisy
FanfictionNagisa Hazuki žije se svými rodiči ve Velké Británii. I přes fakt, že je z poloviny Brit a z poloviny Japonec má vcelku dost kamarádů, nikdy ho nikdo nešikanoval a ve škole mu to jde obstojně. Najednou se však musí spolu s rodiči přestěhovat do Japo...
