Free! - Deník Nagisy

Kapitola 10. : Sakurový ples je tu!

----O týden později----

16:00

Připravil jsem se a vyrazil z domu. Sice se mě rodiče snažili zastavit, že si prej tohle nemůžu vzít na sebe, že to vrací negativní vzpomínky, atd. Rozhodl jsem se je v tomhle neposlouchat, protože tohle je přece jenom Japonsko, tady nikdo neslyšel o Thugisovi, no ne snad? Šel jsem k Haruovi domů, abych vyzvedl ho i Makota, kterej u něho včera přespal. Už když jsem došel k vchodovým dveřím jsem zevnitř uslyšel:

,,Haru, na ples si nemůžeš vzít plavky, už to pochop!"

,,Proč ne?" ozvalo se skoro neslyšně.

,,Protože bys mohl onemocnět a to nechci."

No jo, Makoto byl vždycky taková týmová máma. Vždycky se o všechny staral jakoby to byly jeho děti. Najednou jsem ale uslyšel něco, co mi skoro vyrazilo dech a co přímo potvrzovalo jejich vztah.

,,Miluju tě, Haru."

,,Ty víš, že já tebe taky, Makoto."

No ty vole! Neříkejte mi, že se přes tu noc dali dohromady! No, v tom případě to s Rei-chanem musím urychlit. Když to dokázal Makoto, dokážu to taky! Zazvonil jsem a Makoto mi přišel otevřít.

,,Nagiso, nejsi tu nějak brzo?"

,,Je 16:30?"

Makoto se podíval na hodiny za ním a přikývl.

,,Tak jsem tu přesně na čas."

Potom, co jsem pomocí tří balení makrel, které jsem koupil pro všechny případy, donutil Harua, aby si oblíkl normální oblečení, jsme šli na Sakurový ples (je to ples na počest konce školního roku, to jsem předtím zapomněla uvést, Gomenasai).

17:00

Jsme na plese, tanec je v plném proudu a já tančím s Rei-chanem. Je to naprosto dokonalý! Rudý jsem sice jak paprika, ale nevadí mi to. Když skončila písnička už jsem to nevydržel a řekl jsem: ,,Potřebuju si s tebou promluvit v soukromí.", na což mi odpověděl lehkým přikývnutím. Odtáhl jsem ho na chodbu. Začal jsem nervózně přešlapovat z jedné nohy na druhou, ale jenom nenápadně, protože jsem ho nechtěl znervózňovat.

,,Víš, chci ti říct něco moc důležitýho, Rei-chan."

,,Já tobě taky. Mám začít?" zeptal se s kompletně rudými tvářemi a já jsem přikývl.

,,Tak dobře. No, už to v sobě držím tak strašně dlouho, že ani nevím, kde mám začít."

,,Zkus to. Neboj, nebudu se smát nebo něco podobnýho." Asi jsem ho tím uklidnil.

,,Děkuju. Nagiso-kun, naprosto jsi mě očaroval a tak ti chci říct, že tě... já tě..."

Zůstal jsem stát jako paralyzovaný a čekal na zbytek věty. A dočkal jsem se!

,,Nagiso-kun, já tě miluju!" Za odměnu jsem mu okamžitě obmotal ruce kolem krku a vtiskl mu polibek na rty. ,,Já tebe taky, motýlku," pošeptal jsem mu do ucha a on v obličeji nabral ještě krvavější barvu než měl do teď. Přitiskl mě ke zdi a začal mě hladově líbat. A když říkám hladově tak myslím extrémně hladově. Dotýkal se mě všude možně a mně to bylo nehorázně příjemné.

A takhle jsem s ním začal chodit. Momentálně spolu bydlíme, jsme manželé a neskutečně se milujeme! 

                      - Nagisa Hazuki

Autorka/ Bambulka : Mějte se přepychově a ahoj!