Free! - Deník Nagisy

Kapitola 5. : Nagisa na obláčku lásky

Probudil jsem se asi pět minut před budíkem a s kompletně rudýma tvářema. A najednou jsem si něco uvědomil. Zamiloval jsem se. K mému velkému překvapení to nebyla holka. Vlastně, ten kluk měl s holkou společný jenom jméno. Ne, nebyl to Mako-chan ani Haru-chan, kteří mají mimochodem taky ženský jména, ale Rei-chan. Upřímně to nechápu. Jak můžu být zamilovaný do někoho, koho znám teprv jeden den? Pokaždé, když myslím na ty jeho krásné fialové oči, co skrývá za červenými obroučkami jeho brýlí tak mám pocit, že se rozteču.

Čtyři minuty do zazvonění budíku.

Sedl jsem si na posteli a snažil jsem se na něj nemyslet, což nebylo vůbec snadný. Byl jsem ještě pořád hrozně unavený a tak jsem si zase lehl do postele a užíval si ty božské čtyři minuty spánku.

O čtyři minuty později.

Zazvonil, nebo spíš zařval budík a já jsem neochotně vylezl z mojí vyhřáté postele a vylovil ze skříně školní uniformu. Po snídani a ostatních ranních záležitostech jsem uháněl z domu jako namydlený blesk, protože jsem se nemohl dočkat až zase uvidím svého miláška. Nastoupil jsem do vlaku a o zastávku později nastoupil i Rei-chan, kterého jsem okamžitě pozdravil. ,,Víš Rei-chan, chci se tě zeptat... nechtěl by ses přidat k nám do plaveckého klubu?"
,,Neříkej mi Rei-chan a ne. Ještě něco, Nagiso-kun?" odpověděl s naprosto ledovým klidem. ,,Ne už nic, Rei-chan," řekl jsem trochu provokativně a sledoval jeho lehce naštvaný pohled. Začal jsem se tomu smát a po chvilce jsem uslyšel slabé uchechtnutí i z jeho strany, což mě potěšilo. Ve škole se celý den nedělo absolutně nic zajímavýho, jak jsem si původně myslel. Teda nic zajímavýho ve vyučování. Po škole jsem totiž s Mako-chanem a Haru-chanem plaval ve školním bazénu v našem plaveckým klubu, kde jsem poznal Gou Matsuoku, což je manažerka klubu a kamarádka kluků. Po plavání jsem odjel domů a v posteli jsem přemýšlel o tom, jak Rei-chana donutím, aby se k nám přidal.