Probudil jsem se ve čtyři hodiny ráno a už jsem neusnul. Tak to naštve. Ležel jsem v posteli, zíral do stropu a přemýšlel nad tím, co si vezmu na ten ples, kterej je mimochodem už příští týden. Ach jo, ten čas letí, to je hrůza! Oči jsem přesměroval na skříň, kterou jsem propaloval pohledem. Hmm, teoreticky si můžu vzít to bílý tílko s nápisem Thug Seme, ale mohlo by to vypadat divně... kašlu na to, beru ho. Pak bych si taky mohl vzít ty šedý kalhoty se zlatým řetízkem, černý tenisky, růžovou mikču s bílýma rukávama a tu fialovou čepku se zeleným kšiltem. No ty tučňáku! Já budu vypadat úplně jak kdybych utekl z vězení! Jako kdysi. To proto mě nikdy nikdo nešikanoval. Báli se mě. Ve třinácti jsem dokonce šel do pasťáku. Před dvěma rokama mě propustili. No, lépe řečeno jsem utekl. Do mojich šestnácti jsem se schovával před policajtama a pak jsme se s rodičema přestěhovali sem do Japonska. A pak už to znáte.
Vstal jsem a šel ke skříni, ve který už musela být vypálená díra (heh díra) a vyhrabal jsem z ní zmiňované oblečení. Vyzkoušel jsem si to a zjistil, že mi ještě pořád padne. Usmál jsem se na sebe do zrcadla a najednou jsem něco ucítil v pravý kapse kalhot. Hrábl jsem si tam rukou a šokovaně jsem vytřeštil oči, protože jsem po hmatu zjistil, že je to můj kapesní nožík se žlutou rukojetí. Vytáhl jsem ho a nechal čepel vyjet nahoru. Byla na ní ještě zaschlá krev z minula. I když jsem si na zabíjení už odvykl, tomu zvuku tasení čepele jsem nedokázal odolat. Sedl jsem si na postel a ucítil něco v levý kapse mikiny, tak jsem tam zaplul rukou a znova jsem se zděsil, když jsem z tama tu věc vytáhl. Byla to krabička cigaret s mojím oblíbeným zlatým zapalovačem uvnitř. Jak jsem tak střídavě koukal na cigarety se zapalovačem a kapesní nožík, měl jsem chuť znova začít. Nakonec jsem se ale ovládl a cigára s nožíkem jsem co nejrychleji schoval do šuplíku vedle mojí postele, aby mě to nelákalo. No, i když... ten nožík se v budoucnu může hodit. Viděl jsem, jak se nějaký holky, slušně řečeno, motají kolem MOJEHO Rei-chana. Víte, poslední dobou jsem vůči němu takovej Yandere (Nevíš? Vygooglíš! XD). Převlíkl jsem se zpátky do pyžama, protože je sobota a za doprovodu východu slunce jsem si šel znovu lehnout a spal jsem až do deseti!
ČTEŠ
Free! - Deník Nagisy
FanfictionNagisa Hazuki žije se svými rodiči ve Velké Británii. I přes fakt, že je z poloviny Brit a z poloviny Japonec má vcelku dost kamarádů, nikdy ho nikdo nešikanoval a ve škole mu to jde obstojně. Najednou se však musí spolu s rodiči přestěhovat do Japo...