Free! - Deník Nagisy

Kapitola 8. : Makotovo přiznání

Plaval jsem ve školním bazénu, úplně sám. Najednou jsem uslyšel Makotův hlas. ,,Nagiso, říkal si, že nás doženeš zhruba za dvacet minut a už je to půl hodiny!"

,,Běžte beze mě. Neříkal jsem, abyste na mě čekali," řekl jsem a připlaval k okraji bazénu. Mako-chan si dřepl a zeptal se: ,,Je tu něco o čem by sis chtěl promluvit?" Podíval jsem se na něj. ,,Ne. Nebo... vlastně jo." Pomalu jsem nabíral rudou barvu. Mako-chan se na mě zaujatě podíval. ,,Poslouchám," dodal.

,,Zamiloval jsem se," dostal jsem ze sebe. Jeho oči se rozzářily. ,,To je úžasný! Kdopak je ta šťastná?" Překvapeně jsem se na něj podíval. ,,Rei Ryugazaki." Mako-chan na mě vyvalil oči a dodal: ,,Není to ten kluk z tvojí třídy?" Přikývl jsem a Mako-chan se upřímně usmál.

,,V tom případě myslím, že ti to můžu říct," řekl a já jsem se na něj zvědavě podíval. ,,Miluju Harua. Už od doby, kdy jsem s ním začal chodit na základku." Natáhl jsem se, abych ho mohl poplácat po rameni. ,,Tak to jsme na stejný vlně!" zvolal jsem nadšeně a Mako-chan s úsměvem přikývl a vytáhl mě ven z bazénu. Osušil jsem se, převlíkl a pak mě Mako-chan doprovodil na nádraží. Rozloučil jsem se s ním a po jeho odchodu jsem na konci nástupiště uviděl Rei-chana. Přiběhl jsem k němu a objal ho.

,,Rei-chan?"

,,Ano, Nagiso-kun?"

,,Fakt se k nám nepřidáš?"

,,Ne."

,,Bude sranda!"

,,Nechci."

,,Dvacet yenů!"

,,Ne."

,,Třicet!"

,,Nagiso-kun, přestaň se mě snažit podplatit!"

,,Přestanu tě s tím otravovat!" Rei-chan na mě obrátil svoje fialové kukadla. ,,Vážně?" zeptal se jakoby nemohl uvěřit tomu, co říkám a já přikývl.

,,Tak dobře, ale budu se jenom dívat!" řekl Rei-chan a poupravil si červené obroučky.

,,Proč? Neumíš plavat?" zasmál jsem se, ale on zahanbeně odvrátil pohled. Takže neumí. ,,Neboj, my tě to naučíme, slibuju!" Podíval se na mě a děkovně se usmál. Byl tak nádherný, když se usmíval. Přišla jeho zastávka, já jsem mu zamával, on se na mě znovu usmál a vystoupil. Pak jsem dojel domů a šel spát.