Free! - Deník Nagisy

Kapitola 7. : Pozvání na Sakurový ples

Probudil jsem se a hlavou mi problesklo to, co říkal náš učitel v pátek ve škole. Zmiňoval se o nějakém Sakurovém plese. A vtom mi to docvaklo. Můžu tam pozvat Rei-chana! Okamžitě jsem popadl svůj mobil a najednou jsem si uvědomil, že vlastně nemám jeho číslo. Plácl jsem sebou znovu na postel a zvedl jsem svojeho plyšového tučňáčka do vzduchu. Pohladil jsem ho po jemné hlavičce a pak jsem se usmál jako bych vyhrál první místo v plavání. ,,Musím ho pozvat na ten Sakurový ples, Maddie. Za každou cenu!" řekl jsem odhodlaně a přivinul si Maddie do objetí.

Druhý den, neboli v neděli ráno jsem se probudil a okamžitě jsem začal myslet na svojeho motýlka (nečekaně). Láska chvilkama dělá koniny, to musím uznat. Po úspěšném odolání ,,dotyku" sám sebe na citlivých partiích jsem konečně vstal a po ranních záležitostech jsem po dovolení rodičů vyšel z domu. Už zase jsem viděl jak si to Rei-chan běží přímo k našemu domu. Usmál jsem se a vystartoval mu naproti. Zastavil se a lehce se pousmál. Objal jsem ho, a když jsem ho pustil, chytl jsem ho za ruku.

---- Pozdní odpoledne ----

Šli jsme vedle sebe po chodníku, já jsem mezitím propletl naše prsty až se mi motýlek začervenal a pak jsem prolomil ticho. ,,Víš jak nám učitel říkal, že za dva týdny bude ten Sakurovej ples?"

,,Ano. Co s tím?"

,,Ještě tě nikdo nepozval?"

,,Ne, proč se ptáš, Nagiso-kun?"

,,Víš, rád bych tam s tebou šel, jestli chceš."

Na chvilku se zahleděl jinam, než nakonec spustil: ,,Půjdu s tebou rád, Nagiso-kun, ale proč jsi nepozval žádnou dívku?"

,,Protože z naší školy žádnou neznám. Mimochodem, fakt sis ještě nerozmyslel to s tím plaváním? Moc potřebujeme čtvrtýho člena."

,,Nagiso! Kolikrát ti na to ještě budu muset říct NE?!" Smutně jsem se podíval do země a cítil jeho pohled na mně. A zrovna když chtěl něco říct jsem ho přerušil s: ,,Pojď, chci ti ukázat moje oblíbený místo!" a potom jsem ho popadl za ruku a odtáhl ho na rybářské molo.

,,Ta-dá! No není tu krásně?"

,,Musím uznat, že je tu opravdu moc hezky." Sedli jsme si na molo, já jsem si sundal boty a nechal nohy dopadnout do slané vody. Začalo zapadat slunce a já jsem si užíval ten romantický pohled do té doby, dokud jsem se nepodíval na čas na mobilu. 19:00! Slíbil jsem rodičům, že budu nejpozději v šest doma! Připadal jsem si jako Popelka, která musí rychle utéct z plesu a od svého milovaného prince. Až na to, že doma mě nečekala hromada úklidu, ale naštvaní rodiče. Před odchodem jsme si vyměnili telefonní čísla. Pak jsem okamžitě vstal, obul se a asi takhle se rozloučil s Rei-chanem: ,,Už budu muset jít, můj překrásný motýlku. Uvidíme se zítra," a pak jsem sesbíral dostatek odvahy a dal mu lehký polibek na tvář. Při útěku domů jsem si dokázal představit jeho udivený výraz. A pak už asi víte co se dělo, že? Dorazil jsem domů a po večerních záležitostech jsem usnul. Ještě nikdy jsem se necítil tak blízko Rei-chanovi. Mám pocit, že to bude už jenom lepší.