BlackRed [POZASTAVENO]

#4

Howdy!!
Po delší době vás opět vítám u tohohle shipu!!
*Okej už bych ho mohla přestat navyšovat nad ostatní..😑*
Ale co...
Užijte si to!!

*o pár dní později*

,,Umm.. Rede?" Oslovil Black Reda, když chvíli seděli mlčky a dívali se na západ slunce.
,,Hmm?" Ozvalo se v odpověď.
Black se nervózně podrbal za krkem a zhluboka vydechl. Podíval se na Reda, který seděl s rukama podepřenýma za zády a s menším úsměvem se díval na západ slunce. Obloha hrála oranžovou až červenou barvou a mraky měly sytě narůžovělé okraje. Místy se začaly objevovat první hvězdy a vítaly tak příchod Měsíce.

,,Mohl bych se tě na něco zeptat?" Red se mu podíval do očí a Black malinko zčervenal. Nakonec Red přikývl a Black si malinko oddechl, když mu schladly tváře.

,,Proč... Proč si se chtěl.. zabít..?" Redovi se nevědomky rozsvítilo oko a šokovaně na Blacka pohlédl. ,,Promiň, promiň, promiň...neměl jsem se ptát! Byla to ode mě hloupost! Zapomeň na to!" Black začal máchat rukama jako nedorostlé kuře. Sakra.. proč jsem se na to ptal?! Zná mě teprve pár dní a teď si o mě musí myslet bůhví co..

Red zamrkal a magie z oka zmizela. V očích se mu objevil odlesk zármutku, na který za posledních pár dní zapomněl.
Blackova přítomnost ho vždy naplnila klidem a i když je Black smrtka, vyzařoval silnou pozitivní energii. Za tak málo dní si nikdy nikoho tak blízko k tělu nepustil, ale Black byl jiný.. S ním nemyslel na nic negativního a dokázal se zase doopravdy smát.

Rukávem si setřel slzu, která mu málem stekla po tváři. ,,To je.. v pohodě," znovu se zadíval na již ztmavlou oblohu, která byla poseta mnoha hvězdami, jako když se roztrne náhrdelník se stříbrnými perlami.

,,Já.. ztratil jsem někoho, kdo mi byl hodně blízkej," Black se na něj lítostivě podíval, ale mlčel.
,,Měl jsem mladšího bráchu.. vlastně.. vypadal jak ty, heh.. vychovával jsem ho od tý doby, co náš ,,otec"," rukama naznačil uvozovky a pokračoval. ,,Zmizel.
Náš svět je snad ten nejhorší a nejbrutálnější, co znám. Chránil jsem ho vlastním tělem, ale.. potom, co jsme dospěli, se ke mě začal chovat hrozně. Mlátil mě a každou kost v těle mám minimálně třikrát zlomenou. A potom..." Trochu se zarazil, když si vzpomněl na ten den, kdy jeho bratr zemřel.

,,Mě někdo unesl.. dokázal ovládat moje tělo a donutil mě.." po tvářích mu začaly téct slzy a tělo se mu začalo mírně třást.

,,Donutil mě, abych ho zabil! Musel jsem se dívat, jak se jeho duše rozpadá a on se mění v prach.. je to moje vina..moje vina.. zabil jsem vlastního bratra.."

Redovo tělo se třáslo od vzlyků. Zabořil hlavu do kolenou a nechal slzy téct proudem. Black nevěděl, co říct nebo dělat.

Nechtěl, aby jeho společník plakal. ,,Rede.. ještě jednou promiň.. neměl jsem se ptát.."
Cítil se provinile.

Red zvedl hlavu a očima plnýma slz se na Blacka podíval.
Setřel si slzy a po chvíli přestal vzlykat.

,,Neomlouvej se.. vlastně.. cítím se mnohem líp, než když jsem to držel v sobě.." Black se mírně usmál a Red mu pokus o úsměv oplatil.

Otočili se zpět k hvězdné obloze a užívali si ticho, které nastalo.
Začalo být chladno, ale ani jednomu nebyla zima. Za prvé, protože byli oba kostlivci a za druhé, jeden z nich byl bůh a ten druhý měl koženou bundu se všitým kožíškem.

Sem tam padaly hvězdy a Red si to užíval jako jindy. Black mu řekl, že když si něco bude přát zrovna ve chvíli, kdy bude padat hvězda, splní se to.

Red zahlédl hvězdu, která za sebou táhla dlouhý zářivý ocas. Zavřel oči a v duchu vyslovil své jediné přání.

,,Co jsi si přál?" Zeptal se se zájmem Black. Red se zasmál a lehl si na záda, přičemž si za hlavou zkřížil ruce. ,,Neřeknu, jinak se to nesplní. A ty sis něco přál?" Black přikývl. ,,Mhmm.. ale pochybuji, že se to splní.."
Povzdechl si.

Red se loktem podepřel a nevěřícně se na něj podíval. ,,Proč myslíš?" Black se ve tmě podíval na své ruce a znova si povzdechl. ,,Nesplní se to, hlavně kvůli tomu, kdo jsem.."

Red se zvedl do sedu a přiblížil se k Blackovi. Nejistě začal natahovat svou ruku k té jeho. Ale když se jejich ruce dotkli, Black ucukl. ,,Promiň.." zaslechl Red. ,,Proč se sakra omlouváš?"

,,Nejsem zvyklý, že se mě někdo dotýká.. každý, kdo to udělal, zemřel.." Black si ruce obmotal kolem hrudníku a sklonil hlavu.
,,Ale já se nezměním na hromádku prachu, když se mě dotkneš konečkem prstu,"

Black se na něj ani nepodíval a dal mlčel. ,,Blacku," nic, žádná odpověď. ,,Přestaň mě ignorovat," zase nic. Už chtěl na něho zakřičet, ale pak si všiml, že Black usnul. ,,Si dělá srandu..? Ano já takhle rychle neusnu," ale musel uznat, že Black narazil hřebíček na hlavičku.

Tak, aby ho Red nevzbudil, položil Blacka na záda. Black se automaticky otočil tak, jak mu to bylo pohodlnější. Ležel na boku, jednu ruku skrčenou pod hlavou a nohy měl mírně pokrčené.

Red si lehl vedle něho a ruce založil na hrudi, přičemž skrčil jednu nohu a tu druhou nechal natáhnutou.

Stále se díval na hvězdy a přemýšlel. Jak je možný, že jsem se mu svěřil takhle rychle? Skoro ho neznám, ale mám pocit, že mu můžu plně věřit... Mírně si povzdechl. Takhle jsem nevěřil ani svými bráchovi..

Nakonec na něj padla únava a jemu se začaly klížit oči. Přetočil se na bok tak, aby viděl na Blacka. Ještě než usnul, zašeptal:

,,Dobrou noc.."

Tak...
Co si asi Red s Blackem přáli??
Black si koukám není moc jistý tím, že by s ním někdo mohl být bez toho, že by byl v ohrožení života.. 😐
A Redovi je už trošku líp..
To je super!!!
*Noo...je to fajn, ale ještě ne úplně super, takže se moc neraduj..*
Tak už nebudu rušit a přeju dobrou noc!!