BlackRed [POZASTAVENO]

#7

Howdy!!
Tak i dnes vám přináším další kapitolu!!
Chtěli jste AfterDeath, máte ho mít 😅😘

Geno s Deathem zrovna seděli na pohovce. Geno si četl nějakou knihu a Death pochrupoval.

Najednou se rozrazili dveře jednoho pokoje a z nich vyběhl Black a zakrýval si ústa rukou.

,,Blacku? Blacku!" Geno odložil knihu vedle sebe a vymanil se z Deathova objetí.

Vyběhl, nebo spíš došel, ven, kde zahlédl Blacka, jak zvrací.
Přišel k němu a lehce ho poplácal po zádech. ,,V pohodě..?" Black si otřel ústa a malinko přikývl.
,,Asi ano..,"

Upřímně mu nebylo vůbec dobře. Hlava se mu posledních pár dní točila jako na horské dráze a zvracel, i když neměl co.
Nechápal, co se s ním děje. Myslel si, že na něj leze nějaká chřipka, ale není možné, aby někdo z Bohů onemocněl.

,,Mám zavolat Reda?" Zeptal se starostlivě Geno. ,,Ne! Teda.. ne, to není potřeba.." ujistil ho Black.

Geno mu sáhl na čelo a ucukl, protože Black byl v jednom ohni. ,,Blacku.. čelo máš v jednom ohni! To nemůže být jen tak. Sotva chodíš! Nech mě tě odvézt alespoň za Tori,"

Black se na něj vděčně usmál a nakonec přikývl. ,,Ale Deathovi nic neříkej," Geno pokývl hlavou. Luskl prsty a oba dva se objevili před Ruinami.. domovem Života.

,,Urgh...ow ow ow ow.." Geno se chytil za hlavu a začal se glichovat ještě více. Glitch z jeho pravého oka se kousek odsunul a  bylo vidět jeho rozteklé oko.

,,Geno, si v pořádku?" Strachoval se o něj Black. Po chvíli si Geno oddechl a pustil si hlavu. ,,Jo.. tohle se mi občas stává," Geno se potom podíval na Blacka, který na něj divně zíral. ,,Um.. co je? Mám na čele mouchu, či co?"
,,Tvoje oko.." Geno se vzpamatoval. ,,Aha! Promiň, hehe..," a srovnal si glitch, čímž zakryl zraněné oko.

,,Tak půjdeme, ne?" Black přikývl a Geno zaťukal na mohutné dveře.

Po chvíli se ozval ženský hlas.
,,Kdo tam?" Geno neměl nálady na vtípky, tak svůj vtip spolkl a odpověděl. ,,Tady Geno s Blackem. Je to důležité,"

Tori si všimla naléhavosti v Genově hlase a bez váhání otevřela.

Toriel, Bohyně života, měla na sobě světle zelené šaty a na nohách něco ve stylu pletených žabek. Šaty ji sahaly až na zem a byli na tenkých ramínkách.

Podívala se na dvojici kostlivců svýma červenýma očima a zeptala se. ,,Co potřebujete, že jdete v tak nekřesťanskou hodinu?" Neznělo to naštvaně, spíše unaveně, ale zároveň mile.

Geno se chopil slova a Black mu byl za to vděčný. ,,Blackovi není posledních pár dní dobře. Tak jsem myslel, že by ses na něj mohla podívat.."

Tori shlédla na Blacka a přikývla. Zavedla je do své zahrady. Už si zvykla na to, že pod každým krokem Blacka nebo Deatha začíná hnít tráva a květiny.

Torielina zahrada byla ještě hezčí než zahrada Eden. Uprostřed tekl potůček, u kterého rostlo pár vrb a jiných stromů. Tygr tam pil společně s králíky a jinými malými zvířaty. Ptáci poletovali nad jejich hlavami a zpívali si pro dobrou náladu. A nemluvě o květinách. Rostlo tam spoustu vzácných květin a některé z nich ještě nedostaly své jméno. Když Toriel vstoupila do zahrady, jako kdyby květiny ucítili její přítomnost a jejich barvy se vyjasnily a vůně se stala ještě pronikavější. Jako by ji chtěly udělat radost.

Toriel se posadila na kámen k potůčku a okamžitě ji na rameno sedl prapodivný pták.

Byl jakoby průhledný ale zároveň nebyl. Vyzařoval klidnou modrou auru. Celé jeho tělo se třpitilo, jako by bylo posypáno hvězdami. Na hlavě měl jemnou chocholku, která vypadala jako koruna. A ocas budil největší obdiv. Hrál všemi barvami duhy a byl dlouhý tak, že si ho pták vláčel po zemi.