Daisy vůbec neměla ponětí, kde bydlej ty jejich kamarádky, u kterých zrovna zapomněla jména. Vyšla s kobylkami ven a věděla že ona nebude chtít mít caparty. ,,Maminko tak jdeš?" Zeptala se jí asi Lili ze předu. Daisy si pořád jejich jména pletla, ale nesměla to dát znát. ,,Už jdu." odpověděla a přidala do kroku. Šla v křišťálové hříši za hřibaty, jak ironické. ,,Maminko tak já jdu." řekla jedna z kobylel a Daisy přikývla. Hříbátko vlezlo do baráku a Daisy měla od jedné pokoj. Vůbec nevěděla, jak to může Butt zvládat. Najednou se vedle ní objevil poník.. ,,Princezno, jsem rád že jsem vás našel, potřebujeme vás u soudu." Vyhrkl ze sebe. Byl celý zadýchaný. Co si má, ale Daisy počít s hříbaty. Otočila se na ně. ,,Doběhneš sama za svou kamarádkou?" zeptala se Daisy a kobylka přikývla. Měla v očích tolik radosti, že se Daisy z toho dělalo skoro špatně. Pak si uvědomila, že je tu ještě jedna kobylka podívala se na ní a ta se dívala na svou sestru, z jejího pohledu šlo poznat, že své sestře závidí. ,,A vem jí sebou." řekla rychle a hříbátko přikývlo. Ta druhá se usmívala radostí.
Butt se strašně nudila. Co tady Daisy dělá? Jak se vždy zabaví? Přemýšlela a začala jí prohledávat pokoj. Otevřela stoleček a tam byla hora poznámek. Vzala jednu a málem se udusila prachem. Přečetla si jí, článek byl k přípravám ke zkouškám k výhobě deštových kapek. Daisy měla krásný rukopis, ale moc se neučila jak bylo vidět.
Daisynka
