Já Smrt

Krmení

Ráno jsem se vzbudil dost brzo, Zero ještě spal opřený o zeď s obvázanými rameny a rukou. Moje zranění se díky mé zrychlené regeneraci už zahojila, ale jeho to minimálně na pár dní zaměstná. Teď je ta pravá chvíle k útěku. Zvedl jsem se, ale ihned mě zarazil ostrý zvuk rolničky, která se nějakým záhadným způsobem dostala na můj krk. Ten krypl. Opatrně jsem se podíval na Zera, jen se zavrtěl, ale spal dál. Strhnul jsem rolničku a položil jsem ji na zem. Pak jsem se vydal ke dveřím a zjistil jsem, že jsou zamčené řetězem a navíc to byli dveře vyztuženě kovovými výztužemi. Tak jsem přešel k oknu a ihned si všiml že je zabedněné. V duchu jsem zanadával a chystal se okno prorazit. Zaručeně ho to sice probudí, ale v jeho stavu mě nezastaví. Rozběhl jsem se a prorazil zabedněné okno . Dopadl jsem na zem mezi střepy a třísty. Zvedl jsem se a chtěl začít utíkat, ale při prvním kroku jsem sebou sekl o zem, neboť jsem až teď zjistil, že mám na noze kovoví kruh, na kterém je připevněný silný provaz až k jednomu z trámů uvnitř. Z okna vykoukl rozesmátý Zero a začal mě za provaz tahat k sobě. Začal jsem se vzpouzet, ale bylo mi to k ničemu, tak jsem se prostě nechal odtáhnout dovnitř. Vevnitř mě opět připoutal s rukama za zády ke slopu provazy a vytáhl z tašky nějaký uzlíček. Klekl si přede mě a zeptal se ,,Nemáš hlad?''
Překvapeně jsem se na něj podíval a on vytáhl z uzlíčku masovou kuličku. Držel jí přede mnou a řekl ,,Aaaa''. Poslušně jsem otevřel pusu a on mi do ní dal kuličku. Skousl jsem, bohužel pro něj i s jeho prsty. ,,Au, to byl špatnej nápad'' Nechal jsem ho, aby vytáhl prsty a ušklíbl jsem se. ,,Nedráždi hada bosou nohou'' ,,A to říká ten, co se před chvílí válel mezi střepy kvůli svojí blbosti'' zasmál se a já měl strašné nutkání mu vrazit, nebo utéct, ale nemohl jsem ani jedno. Po tom, co mě nakrmil, odemkl dveře a řekl že se za chvíli vrátí. Hned jak jsem uviděl, že míří přes louku do vesnice, snažil jsem se dostat ven. Zabralo mi to nějakou dobu, ale povedlo se mi uvolnit provazy a osvobodit ruce. Sice už bylo světlo, ale musel jsem pryč. Z venku jsem uslyšel kroky a tak jsem vykoukl ven. Zero se vracel. Teď nebo nikdy. Vyběhl jsem z márnice a těsně se s ním minul. Jak mile mě uviděl rozběhl se do márnice a vytáhl pušku. Díky jeho zraněním a mé rychlosti se ani jednou netrefil a já zmizel do nedalekého hájku. Teď se nějakou dobu asi nebudu moct ukázat.