Já Smrt

Uvězněný

Ahojda jako vždy se omlouvám za dlooouhou neaktivitu ale prostě nebyla inspirace. Tuhle kapitolu bych ráda věnovala _smisek_, která mě k pokračování dokopala. Díky zlato😘

Až teď začal Zero odkrývat na první pohled skryté zbraně. Pod prkny podlahy či ve stěně.
Kolem krku mi nasadil mohutný kožený obojek. Ruce mi za zády pevně sepl popruhy a přivázal mi na obojek řetěz. Co si budu nalhávat, musel jsem vypadat jako bezmocný, zuřící buldok, kterého se právě snaží zkrotit. Jen co mě pustil z kovového sevření pout, podkopl mi nohy a v následujícím momentě jsem s žuchnutím a zakňučením skončil obličejem na dřevěné podlaze. Podíval se na moje vyceněné zuby a povýšeně prohlásil: „Tak takhle bych tě už mohl konečně v klidu přepravit do speciální cely, kam patříš. Jenže to by nebyla sranda a navíc z tebe budu muset dostat tu energii co v tobě zbyla, abys nebyl jak z divokejch vajec, takže...."
Klekl si ke mně, nahl se přes moje záda až k uchu a jemně ho olízl. „Co takhle dohrát tu hru co jsme předtím začaly?"
Rukou mi zajel pod kalhoty a přejel prsty po mé chloubě. Najednou se mi zakousl dost silně do šíje a já musel zakňučet. Potutelně se usmál, jednou rukou mi přimáčkl obličej k podlaze a druhou mi strhl kalhoty. Pak se sehl a jazykem narýsoval od kostrče až ke krku po mé páteři vlhkou stopu. Byl to tak zvláštní pocit, ten chlápek mě šíleně děsí a zároveň vzrušuje. Prudce se mnou trhl a za rohy mě otočil na záda, přisál se mi na krk tak silně až to zabolelo a zatím co pokračoval v dělání modřin podél mé průdušnice, vnikl do mě dvěma prsty. Zaskočeně jsem zakňučel a pak začal vrčet, jenže jeho to evidentně nezajímalo a jen mi praštil hlavou víc o zem a přidal další prst. Začal je roztahovat a přirážet do mě. Na chvíli jsem ztratil dech a když jsem ho zase popadl cukl jsem sebou tak prudce až to zabolelo i mě a on byl nucen se odlepit od mého už tak fialovo-červeného krku. Toho jsem využil, zvedl hlavu a hbitě jsem se mu zakousl do trapézu. Sykl bolestí, ale místo aby se odtáhl usoudil že přidá další prst.To už na mě bylo trochu moc a tak jsem se na něj zraněně podíval a zakňučel v naději, že toho nechá. Zdálo se, že to zabralo. Vytáhl ze mě prsty a odtáhl se. Vzápětí si však sundal kalhoty a bez upozornění a tvrdě do mě přirazil. Můj nelidský řev by se asi rozléhal po celém údolí, kdyby mě silou nepolíbil a nenacpal mi jazyk do pusy. Kupodivu byl celkem ohleduplný a nechal mi chvíli na zvyknutí. Po chvíli začal přirážet a já myslel že z té obří věci co je ve mě omdlím. Netušil jsem, že do sebe dokážu dostat něco tak velkého. Udělal pauzu v polibku, abychom se mohli nadechnout. Musel jsem si silně skousnout ret, abych nekřičel na celou vesnici a místo toho jsem s každým přírazem kňučel. Zero mi olízl ucho, do kterého mě kousl a slízl mi slzu bolesti, která mi stékala po tváři. Pak se silně kousl do jazyka, až mu z koutku vytekl pramínek krve. Podíval jsem se na něj a začal jsem slintat. Zero se ušklíbl a znovu mě políbil. Teď už jsem mu polibek dravě oplácel ve snaze získat více a více krve. Postupně se bolest změnila v slast a já začal na jeho úd přirážet sám. Přestal mě líbat a místo toho se přesunul k mým bradavkám. Nejdříve je nasál a vytvořil mi kolem nich červeno fialovou modřinu. Pak se věnoval jedné prsty, mačkal ji a dráždil a druhé ústy, nasával ji a s mlasknutím ji zase pouštěl, pak ji kousal a tahal, až se ta slast nedala snad ani vydržet. To samé opakoval s druhou bradavkou, dokud obě nebyly tvrdé a vystouplé. Cítil jsem, že to už dlouho nevydržím a tak jsem se mu zakousl do ramene, abych nebyl slyšet a vyvrcholil jsem na moje a jeho břicho. Nějak mu to nevadilo, jen se pousmál a otočil mě na břicho. Chytl mě za bok a začal znovu přirážet. Má zatracenou výdrž, to se musí nechat. Pokračoval v přirážení a u toho mi tvořil další a další cucfleky podél páteře, jako by mu to dělalo radost, že budu celej fialovo-červenej. Už nějakou dobu jsem svoje lidské steny a zvířecí kňučení nekontroloval a ani netlumil (takže všichni vesničané utekli určitě co nejdál a polemizují o tom, jaký strašný boj asi svádíme). Zero mi začal v rytmu přírazů honit a za nedlouho jsme se téměř nastejno udělali. Cítil jsem, jak mě naplňuje teplá tekutina a vytéká ven. Chvíli jsme to rozdýchávali a pak ze mě Zero vystoupil. Oblekl si kalhoty, přehodil přeze mě prostěradlo, přikázal mi, ať jsem zticha a odešel. To si ze mě dělá prdel. Pomyslel jsem si naštvaně. Najednou se opatrně otevřeli dveře a ozvalo se několik nevěřícných nádechů a dovnitř doneslo pár vesničanů necky. Pak z místnosti vystřelili tak rychle jak jen mohli a vystřídala je skupina odhadem asi sedmi žen, které si zděšeně něco mumlaly a plnily vanu horkou vodou. Pak se vytratily stejně jako ti muži předtím a vrátil se už čistě oblečený a umytý Zero, který za sebou zavřel a zamkl dveře. Sundal ze mě prostěradlo nasáklé krví a spermatem a hodil ho někam pryč. Až nečekaně opatrně a jemně mě vzal a položil do horké vody. Bylo to příjemné, ale bolelo to. Zakňučel jsem a zlostně jsem se na něj podíval. Jeho teď už měkký a přívětivý úsměv byl vcelku příjemná změna. Ale pořád jsem byl naštvaný, takže když natáhl ruku, aby mě pohladil po hlavě, nedovolil jsem mu to a místo toho jsem ho kousl. Nevěřícně se na mě podíval a když jsem si olízl krev, která mi stekla po bradě svitlo v jeho očích porozumění. Vzal malý kapesní nůž a udělal si hluboký řez na ruce, kterou ke mně pak natáhl a já jsem vděčně začal sát tu sladkou tekutinu. Když usoudil, že mám dost, umyl mě a položil na postel. Zatraceně to bolelo, ví ten chlap vůbec jak to bolí?
Vysvlékl se a lehl si za mnou do postele a připnul mi obojek, na který dal řetěz a ten přivázal k posteli, jako kdybych byl schopnej v tomhle stavu někam utíkat.

Omlouvám se za chyby, snažila jsem se to kontrolovat, ale asi mi stejně něco uniklo. No každopádně jak mám ve zvyku další kapitola vyjde do týdne a jestli ne tak se k tomu dokopu až zase za rok😂