Já Smrt

Vábnička

Za mnou se ozývaly vyděšené hlasy dívek a křičení o pomoc. Svou kořist jsem zatáhl do nory a zálibně se na ni díval. Pak jsem jí sundal plášť, ten se ještě bude hodit a začal jsem se sytit. Nakonec v dívce nezbyla ani jediná kapka krve a tak jsem ji vzal a předhodil smečce vlků, která se potloukala kolem. Byla tma ideální chvíle na průzkum. Přehodil jsem přes sebe plášť a schoval pod něj ocas a kápí jsem zakryl rohy a špičaté uši. Potichu jsem se vkradl do vesnice a opět jsem se vplížil pod okno hostince. Zera jsem nikde neviděl a tak jsem poodstoupil, vzal jsem si kamínek a hodil jsem ho do okna. Pak jsem zalezl za roh chatrče a vyhlížel. Z okna vykoukl muž a otevřel dokořán okenice, když nic neviděl, zase zalezl zpátky, ale okno nechal otevřené. Připlazil jsem se pod okno a naslouchal rozhovoru mužů vevnitř. Jejich rozhovory byly docela nudné nic zajímavého a tak jsem se rozhodl ve vesnici nadělat trochu nepořádku.
Vyhlídl jsem si chlív na konci vesnice. V jedné části byla prasata a v druhé krávy. Rozběhl jsem se a vyskočil na kraj střechy, z kterého jsem šplhal víš. Ze střechy byl krásný výhled na vesnici, která už kromě hostince spala.  Nadýchl jsem se čerstvého vzduchu a seskočil jsem k vratům, která jsem s trochou námahy otevřel a rozběhl jsem se mezi krávy. Po chvíli poletování byla každá kráva ocejchovaná mou značkou, třemi škrábanci přez celou hýždi. Bylo rušno, krávy kopaly do ohradníků a zmateně pobíhaly po boxech. Otevřel jsem vrata dokořán a vyhnal krávy do vesnice, ty začaly bučet a pobíhat mezi domy a po návsi. Z domů se začaly vynořovat lidé a zmateně naháněli krávy do stáda. jediný koho jsem neviděl byl Zero. Kde krucinál je? Vadí mi, že nevím odkud ho mám čekat. Neslyšně jsem přeskakoval ze střechy na střechu, když mě do nosu udeřila ta lahodná a známá vůně krve. Dostal jsem obrovský nekontrolovatelný hlad a začal jsem pátrat po zdroji té omamná vůně. Vycházela z posledního podkrovního okna hostince. Rozběhl jsem se a vyšplhal k otevřenému oknu a opatrně nahlédl dovnitř, byla tam jen rozsvícená petrolejka a kádě plná krve. Znovu jsem místnost pořádně prohlédl a když jsem se ujistil, že mi nic nehrozí, seskočil jsem dovnitř. Pomalu jsem přešel celou místnost až ke kádi a nedůvěřivě jsem si přičichl. Ale moje smysly byly tak otupělé tou vůní, že i kdyby tam něco bylo necítil bych to, a tak jsem začal zběsile hltat ještě horkou sladkou tekutinu. Najednou něco vyskočilo z krve a mně se kolem krku obtočilo lano. Vyděšeně jsem sebou začal cukat a škrábat si lano na krku jako rozzuřený pes na vodítku. Za lano na krku jsem byl odvlečen o kousek dál a ocitl jsem se celý v řetězech, ruce, nohy, krk i ocas jsem měl semknuté kovovými pouty přikovanými ke stěně. Mezi škubáním za řetězy jsem postřehl, že útočníkem co se vynořil z krve, byl Zero, který se na mě teď celý od krve vítězoslavně díval s další várkou řetězů v rukou.

Omlouvám se těm pár šílencům, kteří jsou schopni tohle ještě číst, za dlouhou neaktivitu, ale ztroskotala jsem na mrtvém bodě a nevěděla jsem jak dál. Taky musím upozornit, že se dostáváme k, řekla bych dosti úchylné části tak pokud vám to vadí, nečtěte to. Díky za pozornost.