My Alter Ego | FF Marcus & Martinus

Kapitola 6

Když odzvonil konec poslední hodiny, oddechla jsem si a začala balit věci. Třídu jsem opouštěla poslední. Vydala jsem se ke skříňce, několik věcí do ní nacpala a skříňku zase zavřela. Ale hned za dvířkami se objevil Martinusův obličej a já se ho tak lekla, že jsem měla pocit, že jsem vyskočila několik metrů vysoko.

"Ahoj," řekl. Už jen tohle mě dost vyvedlo z míry, protože většinou ke svému pozdravu připojí i nějakou narážku nebo vůbec nepozdraví a rovnou se do mě začne navážet.

"Uhmm...Ahoj?" odpověděla jsem.

"Tak abychom si to ujasnili... Ty uděláš ten projekt a pak mi pošleš maximálně 10 vět, které se mám potom naučit. Sice neslibuju, že na ně opravdu podívám, ale myslet si to můžeš," řekl a uchechtl se. Šokovaně jsem se na něj podívala a zhluboka jsem se nadechla.

"Já to sama dělat nebudu," řekla jsem celkem potichu. Tentokrát se šokovaně zatvářil on.

"Co že jsi to řekla?"

"Že to sama dělat nebudu," odpověděla jsem hlasitěji. Chvíli na to jsem cítila, jak mi jeho ruka přistála na tváři a s největší pravděpodobností tam i zanechala červený otisk. Bolestně jsem sykla, ale už jsem radši zůstala zticha.

"My jsme si asi nerozuměli," řekl a praštil se mnou o skříňku. Hned mi do hlavy a do zad vystřelila neuvěřitelná bolest, ale snažila jsem se to ignorovat.

"Já jsem ti řekl, že to uděláš sama a ty to prostě uděláš sama. Mě opravdu odporovat nebudeš. A víš co? Těch pár vět mi potom můžeš přinést až do školy a já to přečtu z toho papíru," zavrčel mi do obličeje. Upřímně z něho šel strach. I tak jsem se už nadechovala, ale Martinus mě umlčel ještě dřív, než jsem něco řekla.

"Už sklapni nebo to neskončí jen u jedné rány, ano?" řekl pobaveně a namachrovaně si odkráčel pryč. Ještě nějakou chvíli jsem tam zůstala stát. Když jsem se z toho nějak vzpamatovala, oklepala jsem se a vydala se domů.

Doma jsem si dala na tvář led, protože přece jenom o víkendu jedu zpátky do Osla a nestojím o to, aby to bylo nějak extra vidět. Sedla jsem si ke stolu a zapnula si mobil (ve škole ho mám vypnutý a zandaný). Měla jsem tam novou zprávu od Martinuse...

Martinus:  O víkendu budu zpátky v Oslu, tak jsem myslel, jestli bys třeba se mnou nezašla do kina? 💞
 
Vážně? Takže nakonec dal na Marcuse...

Já: Na kino asi nebudu mít tolik času...😏

Opravdu se mi s ním do kina jít nechce. To už radši půjdu na to jeho kafe...

Martinus: A na to kafe bys moje pozvání přijala?❤

Já: Když jinak nedáš...🙏

Martinus: Vypadá to, že skáčeš nadšením... Ale přijala si to a to je hlavní 💋Takže třeba v sobotu v 9 před Starbucks?😇

Já: Fajn, budu tam ✔

Martinus: Už teď se nemůžu dočkat, až tě znovu uvidím 💋

Sice trochu kratší, ale i takové musí být 😂💗 doufám, že se líbí ✨

Xx Terez 🔥