My Alter Ego | FF Marcus & Martinus

Kapitola 9

"Já nikomu neřeknu tvoje malé tajemství a ty se na oplátku staneš mou dívkou," řekl a dlaní mi přejel po tváři.

"A co když nechci?" zeptala jsem se opatrně.

"Zlatíčko, myslím, že to radši ani vědět nechceš." Bylo mi jasné, že na výběr zrovna nemám.

"Ale my se domluvíme, že ano?" Nic jsem mu na to neřekla a poraženecky jsem to odkývala.

"No vidíš... A ani to nebolelo" řekl a hrdelně se zasmál. Mě ale do smíchu úplně nebylo...

.

Unaveně jsem sebou plácla na postel a snažila se na nic nemyslet. Možná by se mi to i povedlo, kdyby mi nepřišla zpráva od Martinuse.

Martinus: Je to pravda? 💔😳

Já: Co je pravda? 😱

Martinus: Že teď tvoříš pár s Marcusem...😥

Dozvěděl se to rychleji, než jsem předpokládala...

Já: Uhmm... Ano, je to pravda

Martinus: A to jsi mi nemohla říct, že se ti celou dobu líbil on?! 💔 Nemuseli jsme spolu nikam chodit a já bych se nemusel tak snažit, abych se ti zalíbil. Vážně si teď připadám jak idiot 😠

Já: Martinusi, já... Omlouvám se 😥

Neměla jsem, co víc na to napsat. Vždyť jsem nikdy neměla ráda ani jednoho z nich a najednou se stane tohle...

Martinus: Omluva mi srdce zpátky neslepí... 💔

Teď jsem nevěděla, jestli se smát nebo brečet. Že by Martinus přece jen nějaké srdce měl? I když mi nikdy na něm nikdy nezáleželo (spíš jsem ho nenáviděla), neměla jsem z toho dobrý pocit.

Zatřepala jsem hlavou ve snaze zahnat všechny myšlenky, ale stejně to nepomohlo. Nakonec jsem stejně uvážila, že dneska už nic neudělám a tak jsem se osprchovala, oblékla do pyžama a šla spát.

.

Ráno se mi vstávat vůbec nechtělo. Sice byla neděle, ale i tak. Hned po snídani jsme odjížděli domů, protože jsme tu stejně neměli co dělat.

Když jsme přijeli, připravila jsem si věci do školy a snažila se naučit fyziku. Stejně jsem to asi po hodině vzdala, protože jsen to absolutně nechápala a tak jsem si zapnula mobil a projížděla sociální sítě.

---: Zítra si tě po škole vyzvednu u tebe doma a někam spolu půjdeme 💋

Já: ???

---: Marcus... Koho jsi čekala? Máš snad ještě někoho? 😏 Upřímně bych ti to nedoporučoval 💋

Odkud má sakra moje číslo?!

Já: Radši nikoho nemám...🙏

Marcus: Máš mě a to ti stačí 😏

Já: ...

Marcus: Tak teda zítra 💋 a opovaž se mi nějak odporovat...😏

Tak tohle je na mě za jeden blbej víkend moc... Nejradši bych zítra nikam nešla a už vůbec ne do školy, ale myslím, že by mi to neprošlo. Hlavně bych se celkem bála Marcusovi reakce, protože u něj nikdy nevím...

Najednou mi znovu přišla zpráva na mobil. Najednou si se mnou všichni chtějí psát...

---: Ahoj Lauro, přemýšlel jsem, že bych ti teda pomohl s tou prezentací, takže kdybys chtěla, mohli bychom se zítra sejít a nějak to udělat😇
-Martinus

Všichni si zjistěte moje číslo...

Já: Už je to hotové...

Martinus: A kdybys přišla a my to spolu zkontrolovali a případně trochu poupravili 😉

Já: Proč se najednou tak snažíš? Vždycky ti to bylo jedno... Navíc zítra už něco v plánu mám, takže se můžeš jít vycpat...

Ujely mi nervy a nijak jsem nepřemýšlela nad tím, co píšu. Až když jsem si to zpátečně přečetla, zjistila jsem, že jsem se nejspíš uvrtala do dalšího problému.