My Alter Ego | FF Marcus & Martinus

Kapitola 18

Došla jsem do třídy a posadila se na své obvyklé místo. Cítila jsem, jak se na mě kouká tak polovina třídy, ale nevěnovala jsem tomu pozornost - teda aspoň do té doby než si ke mě někdo přisednul. Zvedla jsem svůj pohled, ale radši ho hned sklopila.

"Jak ti je?" zeptal se.

"Jak asi?"

"Já... je mi to líto. Všechno," zašeptal a svou rukou něžně přejel po mém rameni. Škubla jsem sebou a tak jí raději hned stáhnul k tělu, ale neodešel. Pokrčila jsem rameny a dál pozorovala svoje ruce, které jsem měla složené v klíně.

"Chtěl bych se ti omluvit za to u nás," řekl Marcus potichu, aby ho nikdo kromě mě nemohl slyšet.

"Ono se to nějak v těch událostech poslední doby ztratilo...Nevím, co z toho je nejhorší, takže si asi starosti dělat nemusíš," odpověděla jsem a považovala toto téma za uzavřené. Chtěl ještě něco říct, ale vyrušil ho zvonek. Povzdechnul si a se svěšenými rameny si odešel sednout k Martinusovi. Až teď jsem si všimla, že nás pozoroval. Ale znovu uhnul pohledem a dělal, jako by se nic nestalo.

.

Potřebovala bych někoho, kdo by tu teď byl se mnou a nějakým způsobem mě podržel. Když se nad tím zamyslím, nemám nikoho kromě mamky. Pravdou je, že mám fanoušky jako Zoe, ale ani na tohle poslední dobou nemám náladu. Zrušila jsem většinu akcí v nadcházejících třech týdnech, protože se nehodlám nijak přetvařovat. Už se nedokážu usmívat a dělat, že se nic neděje. Vlastně jsem i přemýšlela, že bych se na všechno vykašlala a prostě do školy přišla normálně jako já a ne v otrhaných a volných džínách s opraným trikem. Stejně už to horší být nemůže, takže nemám co ztratit... Už mi je celkem jedno, co by si o tom mysleli ostatní. Prostě bych skončila s přetvářkou i ve škole a možná by to bylo i jednodušší.

Mamka odešla před chvílí a tak jsem zůstala doma sama. Zařizuje pohřeb a věci okolo toho. Já bych to nejspíš nedokázala - neměla bych na to nervy. Jediné, co mě nějak těší je, že zítra přijede babička. Chce se vším pomoct mamce. Dlouho jsem se s ní neviděla a navíc tu nebude takové ticho, jako je teď.

Vydala jsem se do koupelny a po dlouhé době si napustila horkou vanu, do které jsem si lehla a svoje myšlenky na chvíli odstrčila. Na mobilu jsem si našla několik písniček, které jsem si pustila a potichu si je prozpěvovala. Bylo to neuvěřitelně relaxující. Nejradši bych odsud nevylezla a zůstala tu, ale to by mi nejspíš neprošlo. A tak jsem se po půl hodině rozhodla vylézt, usušit se a udělat něco k večeři. Mamka nic nevařila - ani se jí nedivím, ale hlady umřít zatím nechci. A tak jsem udělala těstoviny se sýrem jak pro mě, tak i pro mamku. Nevěděla jsem, kdy přijde a proto jsem se najedla sama a pak rychle opláchla nádobí. Jelikož jsem neměla co jiného dělat, odebrala jsem se zpět do pokoje, kde jsem se převlékla do pyžama a usnula.

Tak jsem zpět po dvoudenním školním výletě❤ byla jsem na vodě a jsem ráda, že jsem se vrátila vcelku zdravá 🎉 sice jsem totálně spálená, ale to se dá nějak přežít🙏

Tak tohle nezajímalo nikoho, takže jdeme k důležitější věci, co jsem vám chtěla říct💙 rozhodla jsem se, že už udělám jen 2 kapitoly a ukončím tuhle knihu...😳
No nic...doufám, že se líbí❤

Xx Terez💫