Nakonec Dan k doktorovi přece jen šel, ale vymanil si, že Phil zůstane doma.
V půli oběda Philovi zabzučel mobil. Zvedl ho a vida, zpráva od Dana na něj koukala z obrazovky.
už jdu domů
Oddechl si a odpověděl.
-Všechno v pohodě?
Odpověď přišla přímo okamžitě.
nwm chtěj krevní vzorky
Zamračil se.
-Proč??
nevím něco kolem krvinek
Dan došel domů a hned si vlezl do postele, Phila zatáhl s sebou a zabořil mu obličej do zad. Phil tam jen tak ležel, pohled na hodinách, které mu říkaly, že jsou teprve dvě odpoledne. Stejně si ale propletl prsty s Danovými a čekal až usne. Bude moct vstát hned jak Dan odpadne.
Danovo dýchání bylo zrychlené a Phil cítil jeho kůži pálit přes tričko. Postel se rychle vyhřála a Phil se kvůli nepohodlí posunul, snažíc se vykroutit ven bez toho, aby Dana vzbudil. Stisk paže obepnuté kolem jeho pasu se zesílil a Dan vydal nespokojené zamručení, Phil strnul a počkal až se Danův dech zase zpomalí. Konečně se tak stalo - i když nepatrně - a Philovi se povedlo opatrně vyklouznout z postele.
Na gauči bylo chladněji a pohodlněji, ale trochu ho zahryzalo svědomí, když slyšel hrubé zakašlání z Danova pokoje.
ČTEŠ
Anchor // Phan [CZ překlad] - POZASTAVENO
Fanfiction'Jsi mnou daleko víc než já sama. Ať jsou naše duše z čehokoli, moje a tvoje jsou jedno.' -emily brontëová, na větrné hůrce Dan je nemocný, ale Phil je ten kdo má pocit že umírá. [Obsahuje sexuální scény, vulgarismy, nemocniční prostředí a zm...