Colette a Lorin již opět objímaly stěny bytu. Nálada byla na bodu mrazu. Zmrzlá nálada poletovala vzduchem a občas - když už to Lorin nevydržela - promluvila:
,,Myslí si o mně že jsem blázen..." pošeptala si pravděpodobně pro sebe, ale Colette to postřehla.
,,Blázen?" nepochopila Colette. Na matce neviděla nic, co by podtrhovalo bláznovství.
,,Blázen," zopakovala poněkud sebejistě.
,,Myslí si, že jsem blázen!" propukla Lorin v záchvat smíchu ,,Haha, blázen!"
Tohle Colette nebrala. Tomuhle nerozumí. Před chvílí byla matka uražená, a teď? Směje se, že se za břicho popadá!
,,Jsem blázen!" opakovala stále dokola Lorin.
,,Jste blázen?" ujistila se dcera.
,,Nejsem!" odtrhla se matka od smíchu ,,Jsem naprosto normální člověk jako ostatní, nejsem jiná o nic víc než ty!"
Tak tohle Colette dorazilo. Co se s její matkou děje?
ČTEŠ
the Mother
Cerita PendekNěkdy je dítě lepší matkou než pravá matka. Dítě pláče když je matka nešťastná. Dítě se směje když je šťastná. To často pravé matky nedělají.
