,,Ano, dobrý den," zopakovala Lorin nevýrazně .
,,Co Vás láká do naší školy," řekl učitel a prohodil rukama, přitom se mu z tváře nevytratil úsměv.
,,Chci Vám..." zadrhla se Lorin a nabrala odvahu na další slovo ,,Poděkovat."
Učitel čekal různá překvapení, ale tohle ho skutečně zarazilo. Sice bylo na čase, ovšem nečekal že s ním obětuje svůj čas.
,,To-to nic" zakoktal se, z jeho obličeje se sice vytratil úsměv, ale stále ho dobrá nálada neopustila.
Lorin se začervenala a křivě pousmála.
,,Jste smutná," povšiml si pan učitel.
,,Mám své důvody," odpálkovala otázku silnou odpovědí.
,,To mě mrzí."
,,Nepotřebuji Vaši lítost," zareagovala poněkud rychle, jakoby věděla co řekne.
,,Každý ji potřebuje," pronesl motivačně.
,,Já ne, nestarám se o svou dceru...Takoví lidé si lítost nezaslouží," pro Lorin to bylo něco jako přiznání, pro učitele informace, kterou věděl delší dobu.
,,Tím pádem je čas to napravit," pokusil se o změnu myšlení.
,,Už není čas...Už je pozdě."
ČTEŠ
the Mother
Historia CortaNěkdy je dítě lepší matkou než pravá matka. Dítě pláče když je matka nešťastná. Dítě se směje když je šťastná. To často pravé matky nedělají.
