Byla to už doba co naposledy byla pryč z domova. Neměla důvod. Colette se o vše postarala, jídlo, vše potřebné. Bůhví kde si vydělávala peníze.
Její lehké žluté šaty poletovaly ve větru, všude kolem byly duše oblečené do teplých kabátů a vysokých bot. Lorin byla pouze nalehko. Zima na ní nemohla, na chladnou duši zima neleze.
Podle přesného popisu Colette dorazila před školu. Otevřela mohutné dveře z dubového dřeva, a pocítila teplo, které ji hřálo na duši. Podle mapy školy se dostala do třídy. Otevřela dveře do místnosti kde spatřila pana učitele sedícího na katedře. Byl to mladý muž věku asi jako Lorin. Celkově vypadal charismaticky.
,,Lorin Chavalierová?" zeptal se a seskočil hbitě na zem.
,,Ano," zašeptala. Tohle jméno neslyšela už roky.
,,Chci se s Vámi pobavit o vaší dceři - Colette," spustil.
,,Chci Vám říct, že je jako moje dcera. Chytrá, srdce má na pravém místě. Ovšem schází ji matka," zesmutněl ,,Vy."
,,Neznáte nás," uhnula pohledem.
,,Znám, vše mi vypráví. Poznám dítě které potřebuje mateřskou péči. Má péče bohužel již i finančně nestačí," vyhrkl smutně.
V Lorin se objevila nová vlastnost - lítost. V jejích očích se zablýsklo.
,,A-ano," zakoktala se matka.
Co myslíte, ponaučí se Lorin?
ČTEŠ
the Mother
Short StoryNěkdy je dítě lepší matkou než pravá matka. Dítě pláče když je matka nešťastná. Dítě se směje když je šťastná. To často pravé matky nedělají.
