Jak čas plynul, návštěvy matky se častěji opakovaly, které byly stále plné lásky a soucitu. Lorin se cítila šťastná a v duševním pohodlí. Proto nebylo překvapením že ji po jednom, nebo dvou měsících pustili. Celé ty měsíce můj život pomalu upadal, mizel a ztrácel se. Až jednoho dne byl úplně fuč. Byl jsem pouhý výmysl a představa jejího šíleného mozku. Ten se naneštěstí pro mě přetvořil na klasický, rozumný mozek, jaký má každý člověk na planetě...
Lorin, Christopher a Colette žili klasický život francouzské rodiny - jedli croissanty a bagety, pili víno (tedy kromě Colette), a cítili se šťastně.
Nic netrvá věčně, ani Lorinino "šílenství" ne. Postavila se na vlastní nohy, začala se starat o svou rodinu a vzdělávala se. Stala se z ní úspěšná advokátka, která dávala část svého výdělku na charitu pro duševně nemocné. Celá rodina chápala, že peníze nejsou podstatné.
Christopher se choval jako správný táta, i manžel. Byl milující, hodný a laskavý. Občas sice měl výkyvy nálad, které zapříčinila jeho těžká práce učitele, což celá rodina chápala.
A Colette?
Ta žila krásný život po boku svých úžasných rodičů, výborně se učila, našla si pravé kamarády a zkrátka žila život šťastného dítěte.
Život někdy potřebuje potrestat, aby si uvědomil co udělal špatně.
Zdravím Vás pravděpodobně naposled u tohohle příběhu. Ano, uhodli jste správně, tohle je konec. Celý příběh mě doprovázeli tři verze konce příběhy, první verze byla ta, že Lorin zůstane v blázinci, protože zkrátka zůstala blázen. To mi přišlo smutné, a také jsem slíbil jedné milé nejmenované osobě (však ona ví ;)), že bude šťastný konec. Tak jsem propracoval druhou verzi příběhu, že Lorin se z blázince dostane, ale neponaučí se zůstane tam. Ovšem by jí Colette s Christopherem navštěvovali a ona by byla v blázinci šťastná...To mi přišlo nerealistické, tak jsem vymyslel na poslední chvíli tento konec. Ještě bych dodal, že v první verzi neměl (myslím) Christopher existovat.
Moc vám všem děkuji že jste tento "příběh" četli. Opravdu moc, splnili jste mi tím jeden malý sen. Ale je tu ještě pár lidí, kterým bych chtěl speciálně poděkovat:
@Rossemarie03 jí vděčím za to, že tento příběh ještě existuje. Dávala mi velkou podporu, které si nesmírně cením. Jedna z mých prvních čtenářů.
@emmca-11 Též četla každou mou kapitolu a zanechala krásný komentář jako Rossemarie, moc ti děkuji, byla jsi obrovská podpora. Jedna z mých prvních čtenářů.
@CuteCherreBay Také jedna z mých prvních čtenářů, vyjadřovala se k příběhu, za co jí moc děkuji.
@Drozdicek Strašně jsi mi pomohla radami jak příběh zlepšit, dokonce i u tvých příběhů jsem se něco přiučil. Moc ti děkuji :)
@Niki_Reader Moc ti děkuji za vyjadřování k příběhu a za krásné komentáře, moc jsi mi pomohla :)
@Klarina2207 Taky jsi mi pomohla otevřít oči, děkuji :)
A speciálně děkuji @pacicka za pěknou recenzi, moc jsi mi tou recenzí pomohla :)
Mějte se zatím krásně, uvidíme se u dalšího příběhu :)
ČTEŠ
the Mother
Historia CortaNěkdy je dítě lepší matkou než pravá matka. Dítě pláče když je matka nešťastná. Dítě se směje když je šťastná. To často pravé matky nedělají.
