Panna a Orel (yaoi)

Kapitola 3.

Nakonec jsem opřený o zeď usnul a ve tři ráno se probral úplně rozlámanej. Na tváři jsem měl zaschlé slzy a ani jsem si nesnědl své jídlo. Nechám si ho tedy na večeři no...Došoural jsem se do postele a jen, co jsem sebou plácnul na polštář, jsem usnul.

Po dlouhém přemýšlení jsem si udělal úkoly do školy a krátce po půlnoci jsem si šel lehnout. Netrvalo a unsul jsem. Ale byl to dosti neklidný spánek. Pořád jsem se budil, ale když jsem se probudil ve čtyři ráno, jsem to už nevydržel. Vstal jsem, oblékl jsem si mikinu a šel se ven projít.

Tím že jsem usnul odpoledne, tak jsem se vzbudil brzo. Ani nevím, kolik bylo, ale vzal jsem si z šuplíku dvě cigarety a šel se projít do ulic. Mám cigarety v šuplíku, ale nemám jich tam moc, protože kouřím jen vyjímečně.

Procházel jsem parkem, kde bylo úžasné ticho, které bylo přerušeno jen občas, když kolem projíždělo auto. Posadil jsem se na lavičku a přemýšlel jsem, co jsem vlastně udělal Kaitovi, že mě tak nenávidí.

Všude samý idioti. V tuhle dobu vychází feťáci, bezdomovci a kdoví co ještě. Tak jsem si to zamířil tam, kde je největší ticho a největší tma. Park. Tak v tuhle dobu nikdo nebude, protože se tam nic zajímavého dělat nemůže. Vzhledem ke kamerám s nočním viděním.

Seděl jsem tam a nevnímal jsem, jak čas letí, protože jsem byl pečlivě zabrán do svého přemýšlení. Z přemýšlení mě vytrhla až silueta, která se začala blížit z povzdálí.

Strčil jsem si cigaretu do pusy, vytáhl zapalovač a zažehl. Hned na to jsem si stáhnul a dal si kapuci přes hlavu. Přeci jen je venku zima.

Seděl jsem na lavičce a přitáhl jsem si k sobě nohy. Byla celkem zima. Silueta, která před tím byla daleko, je teď čím dál blíže.

Moc jsem nekoukal okolo sebe, jen jsem si sednul na lavičku, kouřil a chtěl se nějakým způsobem vybít...Moc často se to nestává, že bych brečel, ale občas to prostě přijde.

Seděl jsem na lavičce. Silueta už byla opravdu blízko a mě to čím dál více znervózňovalo. Ten...člověk se posadil vedle mě a začal plakat. Měl přes hlavu kapuci a v puse cigaretu. Po chvilce odhodlávání jsem začal mluvit. ,,Jste v pořádku?"zeptal jsem se slušně.

Do hajzlu! Nevšiml jsem si, že tu někdo je. Skoro mi upadla cigareta na zem. Ten has mi byl povědomý, ale nechtěl jsem se otáčet, ještě by mě znal a to by bylo zase pomluv. ,,Dobrý, mám jen alergii,'' řekl jsem tiše a stáhl si.

Ihned, jakmile promluvil, se můj strach dostal do těch nejvyšších obrátek. ,,K-kaito?!"zašeptal jsem a rychle vstal. ,,O-omouvám s-se!"vyjekl jsem a začal jsem se odebírat domů. Sakra proč já mám takové štěstí zrovna na něj?! ptal jsem se sám sebe v duchu. Proč zrovna já?! Ptal jsem se sám sebe stále.

Růženka...Pousmál jsem se, ale neměl jsem na nic sílu. ,,Dobrý,'' uchechtl jsem se tiše, opřel si loket o koleno a čelo si opřel zase do dlaně. Zoufale jsem se usmíval, ale jak už jsem jednou slzy spustil, už je nezastavím Zajímalo by mě ale, co tady dělal, a proč ho teď všude potkávám.

Vrátil jsem se domů, zamknul jsem za sebou dveře a rychle vyběhl do svého pokoje. Tam jsem se zavřel, praštil jsem sebou do postele a okamžitě jsem usnul. Byl jsem už opravdu psychicky vyčerpaný.

Zítra je sobota...Můžu si dovolit tu být...Mámě stejně chybět nebudu. Zůstal jsem tu až do rána. Lidi okolo mě procházeli, divně na mě koukali, ale já nezvedl pohled od země. Nechci jít domů, a nemám kam jinam jít.

Probudil jsem se až kolem desáté ráno, což u mě rozhodně nebylo zvykem. Vždy jsem byl vzhůru nejpozději v sedm hodin. I o víkendu... Vstal jsem, oblékl jsem se a šel jsem do koupelny si vyčistit zuby.

Když nemůžu nic dělat..Někoho ponižovat, sportovat...Nemít s kým si povídat...Jsem na dně. Abych pravdu řekl, škola mi opravdu pomáhá v mnoha věcech. Ačkoliv tam ze sebe dělám někoho, kým ve skutečnosti nejsem. Ani nevím, jestli vůbec někdo zjistí, jaký jsem. Lepší je zůstat osamělým vlkem. Pomalu jsem se zvedl z lavičky a šel se trochu projít, abych se rozhýbal.

Slezl jsem domů po schodech a v kuchyni již mamka dělala oběd. ,,Dobré ráno mami!"pozdravil jsem ji. ,,dobré..."začala, ale mě bylo jasné, že hodlá pokračovat. ,,Celý víkend budeš sám..."pokračovala... ,,Jedu s přítelem na menší dovolenou." zarazil jsem se... Ona nikdy neměla ráda vícedenní dovolené. ,,Dobře."řekl jsem, pojedl jsem snídani a vydal se zase projít ven.

Hnus, jak byla moje bunda nasáklá ranní rosou. Vypadám jako chudák, i ti žebráci, co jsou na krajích chodníku vypadali líp. Na všechny jsem vražedně koukal jen zpod kapuce. Usedl jsem na lavičku někde...Byl to hodně malý parčík, asi na venčení psů, co já vím. Sednul jsem si tam a zase složil hlavu do dlaní.

Vydal jsem se směrem do malého parčíku, kde se venčívají psi. Chodívám tam rád, protože psy vyloženě miluju. Při cestě tam jsem přemýšlel, co vlastně budu dělat celý ten víkend. Přeci jen budu sám doma. Nad čím vůbec přemýšlím? Stejně skončím s knížkou v posteli nebo budu trávit celé dny venku.

Zničehonic ke mně přiběhlo štěně. Trochu jsem leknutím ucuknul. Štěně pitbula, mohl jsem se na místě rozpustit. ,,No ahooj, co ty tady,'' začal jsem ho drbat a rozplývat se. ,,Omlouvám se, vyškubnul se mi z vodítka,'' omlouvala se jedna starší paní. Jen jsem nad tím mávnul rukou a když odešla, zase mi úsměv zvadl.

Dorazil jsem do parku a tam bylo pejsků. Nejvíc mě ale zaujal husky, který pobíhal jen tak po parku. Když jsem si přidřepl poblíž lavičky se ke mě hned přiřítil a začal se mazlit. ,,Ty jsi zlatíííčko!"rozplýval jsem se.

Pootočil jsem hlavu a viděl Eliase. Už mě sere ho všude potkávat. Tak nějak by mi to nevadilo, kdybych nevypadal takhle. Jen jsem ho chvíli pozoroval, jak se mazlí se psem a nakonec si zapálil a odvrátil pohled.

Mazlil jsem se s tím pejskem. Byl prostě úžasný. Chtěl bych taky takového pejska, ale mamka ho nechce, protože si myslí, že bych se o něj nestaral. Což není pravda. Pak si pro psa ale přišel majitel a já si sedl na lavičku. Doufal jsem, že mě navštíví ještě nějaký pejsek. Třeba labrador.... Rozplýval jsem se v duchu a nerozhlížel jsem se po okolí. Jen jsem civěl před sebe a čekal na pejska.

,,Nemůžeš si prostě vybírat lepší chvíle, řekl jsem zimou rozklepaným hlasem a stáhl si. Aniž bych se pohnul, jen jsem otočil oči.

________________________________________________________________________________

Další kapitola je tadyyy X3 Doufám, že jste si ji užili c: