Panna a Orel (yaoi)

Kapitola 7.

V klidu jsme jedli jídlo, které jsem nachystal. Musel jsem uznat i já, že se mi dnes povedlo. Pak mě ale napadla úvaha. ,,Slíbíš mi něco?"začal jsem.

Nechápavě jsem se na něj podíval a polknul. ,,Co by to mělo být?''

,,Že i kdyby ses potřeboval jen vysmrkat, přijdeš."odpověděl jsem mu
,,Jak to myslíš?'' svraštil jsem obočí, položil příbor na prázdný talíř a založil ruce

Znervózněl jsem. ,,No když budeš cokoliv potřebovat, ať prostě přijdeš."odpověděl jsem rozklepaně. Ten jeho pohled se mi nelíbil. Jako by mi zakazoval být v klidu.

,,Myslíš si, že bychom mohli být...přátelé?'' zvedl jsem jedno obočí a lokty se opřel o stůl

Jeho otázka mě zarazila. ,,Jesli to nebude vadit tobě, tak já bych byl rád." Odpověděl jsem se strachem ve hlase. Nebyl jsem si jistý, jestli ta otázka znamená něco dobrého nebo špatného.
,,Hm,'' odfrknul jsem a odfoukl si napadané vlasy z obličeje Stejně je to divné

,,T-to znamená co?"vykoktal jsem ze sebe a hledal jsem nejvhodnější cestu k úniku.
,,Jakože hm,'' odsekl jsem naštvaně. Nesnáším hloupé otázky

  Tak a teď už to bylo v háji. Do očí mi vytryskly slzy a já se rozběhl nahoru do pokoje, kde jsem se zamknul, opřel se o dveře, sjel jsem po nich a plakal jsem. Jak já si mohl myslet, že by to mohl být můj kamarád? Ptal jsem se sám sebe 

Nechápal jsem jeho reakci. Bylo pro mě vždycky těžký projevit city, nevěděl jsem, co dělat. S povzdechnutím jsem se zvedl a šel nahoru 

  Slyšel jsem kroky, jak se blíží k mému pokoji. Jde mě zmlátit... Mělo mi být jasné, že nechce být mým kamarádem. 

,,Hej Růžo, co děláš?'' opřel jsem se o dveře a pořád měl zmatený lomeno naštvaný výraz 

,,Co myslíš?"zaječel jsem přes dveře. Odemkl jsem dveře a pronesl jsem: ,,Jestili mě chceš zmlátit, tak do toho, ať to mám za sebou!" Odstoupil jsem ode dveří a čekal jsem.

  ,,To mě máš za jakýho čuráka? Myslíš si, že bych tě zmlátil po tom, cos udělal?'' na krku mi naběhla žíla vzteku, ktěl jsem ho tak moc praštit, ale moje jednání bylo jiné. Chytila jsem ho silně jednou rukou zezadu za krk a přísně se zamračil. Nakonec jsem ruku táhl směrem k sobě i s jeho hlavou a přitiskl svoje rty na jeho  

Když vtrhl do místnosti, byl jsem připraven na vše. Ale když mě přitáhl k sobě a políbil mě, jako by uvnitř mě neco vybouchlo. Všechen strach zmizel pryč a kdybych uměl líbat, rád bych mu to oplácel. No co... Pomyslel jsem si... Alespoň to zkusím... Řekl jsem si a začal jsem mu polibky oplácet.

Chytil jsem mu ruce, zvedl mu je nad hlavu a přitiskl na zeď. Pak jsem se ale rychle odtáhnul a uvědomil jsem si, co jsem to sakra chtěl uděat ,,Musim domů''

,,No když musíš."odpověděl jsem a odtáhl se. Nevěděl jsem, co si myslet. Tak jsem ho doprovodil ke dveřím a on vyšel z domu. ,,Kdyby jsi cokoliv potřeboval, přijď."pronesl jsem, on se na mě jen letmo podíval a odešel.