Do you Love me Bieber?

21.

''Zase jsi mne zachránil'' řekla jsem si potichu pro sebe a koukla se zpět do okna.

Hailey:

Letěli jsme asi 10 minut do nemocnice kde jsme hned přistáli na nějaké velké střeše. Byla jsem unavená a hrozně mne bolela hlava, břicho a moje pravá ruka. Když se konečně otevřely dveře od vrtulníku a mne dali na nosítka, nezajímalo mne nic jiného než to kde je můj Justin. Ohlížela jsem se všude možně, ale neviděla jsem ho. "Kde je Justin?" Zeptala jsem se jednoho s doktorů když mne vezli výtahem v nemocnici. "Čeká na vás u recepce, okolo které pojedeme takže s vámi určitě bude, ničeho se nemusíte bát, je tu" usmál se na mne doktor a poupravil mi nějaký dýchací přístroj na mém obličeji. Vyjeli jsme z výtahu a já ho konečně uviděla. Stál a Koukal na mne vystrašeně. Nedivím se mu když jsem vypadala jak mrtvola. Byla jsem celá od krve, a na sobě jsem měla potrhaný a mokrý oblečení. Když jsem se k němu přibližovala, doktoři ani nachvilku nezastavili. Jeli jsme takovou rychlostí ze jsem Justina sotva chytla za ruku a běžel vedle mého nosítka. Pousmála jsem se na něj ikdyž mi to moc nešlo. Vezli mne neznámo kam, ale Jusse jsem se už nepustila. Vjeli jsme do nějakého sálu, kde byly všude světla. Byla jsem zmatená. Všichni po sále běhali jak zběsilý. Rozhlížela jsem se všude kolem sebe a nevěděla jsem co se děje. Potom jsem už jenom viděla jak Justina vedou dva doktoři ze sálu, ale on se bránil, byl celý v křeči všechny svaly měl naplý a snažil se vykroutit z doktorových rukou a běžet ke mne. Jen jsem se koukala na to jak ho odvádějí a nezmohla jsem se na nic. Chtělo se mi řvát, brečet, křičet  a být u Justina, běžet za ním tou největší rychlostí, ale nešlo to. Už se za ním zavíraly dveře a mne vytekla jedna slza po tváři k uchu až na krk. Ucítila jsem nějaké štipnutí jako když mne jako malou píchla včela. Netrvalo ani 10 vteřin a já začínala vidět Justina celého rozmazaného. Vzdaloval se a byl rozmazanější a rozmazanější. Nevnímala jsem hluk, doktory, světla. Nevnímala jsem nic, jen křičet Justina mé jméno. Byla jsem tak slabá. Moje tělo nebylo schopný ani pohnout s prstem. Hned jak zacvakly dveře já viděla jen tmu. Věděla jsem, že tohle je konec.

Justin (krátké):

Čekal jsem tam asi 4 hodiny, byly už 3 hodiny ráno, když konečně vyšel doktor ze sálu. Hned jsem vstal ze židle a šel směrem k němu. Když ke mne doktor přišel držel v ruce nějaké papíry, sklopil pohled a řekl větu, která mne složila ke dnu.
----------------------------------------
Čusky fusky moc se omlouvám za velmi krátkou část, ale chtěla jsem alespoň něco napsat, aby jste měli aspoň mini pokračování. Ale teď mi řekněte co si myslíte, že mu doktor řekne?
Tak snad se vám část líbila a zase příště:))
All love.. Rebeca