Do you Love me Bieber?

... 41.

Flashback

"Justine prosím!" Brečela jsem tak moc.. "Lásko vrátím se, přesně za rok mě tady na tom místě čekej." Taky mu ukápla slza. Hailey se ho držela za krk před soukromím tryskáčem a měla opřené čelo o to Justinovo. "Přijedu, slibuji.." Bylo poslední co Justin Hailey řekl do očí, naposled jí políbil, vyběhnul schůdky do letadla a odletěl. Hailey se sesypala k zemi a začalo to nechutné čekání.

Endflashback

O 3 roky později

Tři roky. Tři posraný roky kdy o něm nevím nic. Žiju jenom ve lžích. Lásko vrátím se, přesně za rok mě tady na tom místě čekej. Já ti věřila. Čekám tady už po třetí, na tom samém místě a pevně doufám, že by přijel, že by se ozval. Nic. V Kanadě měl být rok, musel tam jet za nějakou důležitou prací ohledně toho jejich gangu. Myslela jsem, že s tím skoncoval, ale asi jsem se zmýlila.

Má snad někoho jiného? Pamatuje si na mě? Žije vůbec ještě? Nic nevím. Mám ho plnou hlavu. Tak moc ho nesnáším, ale zároveň tak strašně miluju. Bylo mi nedávno 19. Žádný hovor, dopis nebo zpráva. Prostě za ty tři roky neposlal ani pitomou SMSku! Jasně, že jsem se mu zkoušela dovolat, nezvedal to nebo to típnul. Teď už se ani nesnažím..

***

Začíná další den jako každý jiný. Vstávám a oblékám se do práce. Na vysokou školu jsem se vykašlala. Tenkrát jsem spadla trošku i do drog, ale z toho mě hodně rychle vytáhla Madison, která tu je dodneška pro mě. Pracuji už nějakou dobu ve Starbucksu. Našla jsem si tu pár nových přátel, nejvíc mám ale ráda Gigi, je to strašně fajn holka. Teď je ze mě z Gigi a z Mad taková trojka nerozlučná. Všechno o tomhle celým s Justinem ví.

Vzala jsem si dnes na sebe šedé šaty s nápisem MINIMALISM. Vzala jsem ještě klíčky od auta a vyšla před můj malý skromný domeček.

"Dobré ráno všichni" vešla jsem s pozdravem do práce. Všichni mi s úsměvem odpověděli a začala moje směna. Dneska mám do 10 večer. Baví mě to tu, je to něco co mi alespoň trochu pomáhá zapomenout na Justina.

"Tak jo paní Greyová, dneska jste odvedla dobrou práci, můžete jít domů. Pochválila mě s úsměvem moje šéfová. Usmála jsem se na ní, poděkovala a odešla. Nasedla jsem do auta a rozjela jsem se k mému domu. Cestou jsem ještě šla nakoupit nějaké jídlo domů do lednice. Když jsem přijela domů, dala jsem si rychlou sprchu a převlékla se do pohodlnějšího oblečení. Přišla jsem do obýváku a pustila si očko. Zrovna začali hrát mojí oblíbenou písničku od Seleny Gomez-wolves. Zesílila jsem volume na televizi a tím se písnička rozezněla po celém mém domě s doprovodem mého hlasu. Tančícími pohyby jsem přišla do kuchyně a začala jsem vyndavat z lednice potřebné věci na obyčejný těstovinový salát. Do bublající vody jsem dala těstoviny a přikryla je pokličkou, aby byly rychleji hotové. Vzala jsem si prkénkoa nůž a začala krájet všechno potřebné do velké mísy. Přicupitala jsem rychle k mobilu na mé sedačce před televizi, který mi zrovna vyzváněl. Neznámé číslo. Udiveně jsem se zašklebila na displej mobilu a hovor přijala. "Haileyyyy, ahooooj!" Někdo vyjeknul do telefonu z druhé strany. "Halo? Kdo je tam?" Tázavě jsem se zeptala, protože jsem dotyčného nepoznala. "Tak jméno Alfredo Flores jsi snad nezapoměla?" Zamumlal smutně do telefonu. "FREDOO!" Vyjekla jsem už taky. Zasmál se. "Sakra kde jste, nebo co se děje" Byla jsem tak zmatená a doufala jsem, že je po třech letech konec, že se všichni vrátili a že mi teď Fredo volá, aby jsem pro ně přijela na letiště. A to jsem myslela správně...

"Sehnal jsem na tebe číslo, jak se máš holka moje zlatá, tak moc dlouho jsme se neviděli nebo si nevolali" Byl štastný. Bylo mi blbí se zeptat hnedka na Justina. "Asi dobře, jsem strašně zmatená, už tři roky." Ty poslední tři slova jsem si spíš zašeptala pro sebe, ale i tak to Fredo určitě slyšel. "Hailey já ti rozumím a myslím že přijde správná chvíle kdy se všechno dozvíš, ale teď ne" Odpověděl. Když už o tom všem začal mluvit i on, tak jsem se zeptat musela. "Fredo jak je na tom Justin, žije pořád, co se stalo? Měli jste tam být rok. Neozvali jste se mi. Nechal mě tu. Nic o něm nevím, Fredo prosím, řekni mi něco o něm. Miluje mě pořád vůbec nebo má někoho jiného už?" Smutně a zároveň naštvaně jsem na něj začala chrlit až moc otázek. "Ano žije, je na tom špatně, špatně protože nemůže být u tebe, miluje tě tak moc Hailey." Při těchto slovech mi spadnul tak obrovský kámen ze srdce a to začalo po těch třech letech zase pomalu fungovat tak jako předtím. Začalo se naplňovat láskou a štěstím. Začala jsem plakat. "Ne Hailey neplač, prosím." Začal mě Fredo utěšovat, ale já i tak brečela. "Hailey, zítra kolem 9 večer přilétáme, nechceš pro nás přijet na to samé letiště jak jsme odlétali? Řidičák snad už máš ne?" Zasmál se. "Jasně!!!! Určitě! Budu tam." Radostně jsem řekla do telefonu. "Proč mi nezavolal ale Justin?" Zeptala jsem se Freda. "Juss spí Hailey, bude to pro něj překvapení, že budeš na nás čekat na letišti ty. On je smířený, že jsi s někým. Že máš už jiný život. Je to s ním hodně špatný." Dopověděl. "Ne to vůbec, to já si myslela tohle celý!" Byla jsem najednou plná energie. "Tak jo zítra na letišti, budu ti ještě psát." Usmál se do telefonu. "Dobře tak zítra, ahoj" Típla jsem to. Položila jsem mobil na stolek před sedačkou a chytla se za hlavu a začala si přehrávat co se teď všechno stalo a pokoušela jsem si uvědomit, že se zítra uvidím po třech letech s Justinem, že ucítím jeho vůni a jeho rty. Vyskočila jsem na sedačku a začala tam skákat jako malá. Musela jsem ze sebe dostat nějak to nadšení. Byla jsem strašně natěšená. Úplně jsem zapoměla na těstoviny do salátu, které se celou tu dobu vařily. "Sakra!" Vyběhla jsem do kuchyně a uviděla všude vodu a z těstovin byla rozvařená kaše. Musela jsem se tomu ale zasmát. Všechen ten bordel jsem uklidila a dodělala si alespoň normální zeleninovej salát. Snědla jsem ho a šla spát s tím nejkrásnějším pocitem jak už dlouho ne

---------------------------------
Zkuste mi sem přidat nějakej komentář nebo dát hvězdičku na tuto část🖤 Miluju

Rebeca