24.

222 11 11
                                    

Tak už to prosím zkus! Prosím!" Držel jsem její volnou ruku. Další noc vyprávění mohla začít.

Justin:

Už měla jen poslední dva dny na to se probudit a já k ní mluvím víc a víc ale furt nic. Pohyb prstu, NE. Cuknutí očním víčkem, NE. Prostě nic. Byla bledá a hrozně vyhublá. Seděl jsem u ní celou noc a Koukal se do jejího bledého obličeje. Vypadala jako mrtvá už. Něco ve mne začalo říkat a věřit, že už se neprobudí. Byl jsem vyčerpaný. Bylo něco kolem 7 ráno. "Máš poslední dva dny a já věřím, že se ti to podaří protože ti věřím!" Dal jsem ji pusu na čelo s bylo mi zase do breku, že mi i jedna nebo dvě slzy utekli, proto jsem si stoupl a šel ke dveřím. Otočil jsem se na Hailey a usmál se snad tím nebolestivějším úsměvem na světě. Došel jsem k automatu s vodou a jednu si koupil. Šel jsem směrem zpět na Haileynin pokoj, ale někdo do mne ramenem zezadu strčil a šel dál. Zamračil jsem se při pohledu na moje rameno. "Čum na cestu ty kreténe!" Křiknul jsem po něm, ale ani se neotočil. Když jsem přišel do pokoje stáli tam dva doktoři a asi 5 sestřiček. "Co se tu děje?!" Zvýšil jsem hlas a šel směrem ke všem. Doktoři se jen po mne koukli a odešli jako ostatní. Zastavil jsem jednu sestřičku a zeptal se ji co se děje. "Je čas" chytla mne za rameno sestřička a sklopila smutně pohled dolu. "Ne!! To né!! Má přece ještě dva dny!! Vždyť má ještě čas!" Začal jsem po ní řvát a odstrčil její ruku z mého ramene, až mi jí bylo líto, jak se k ní chovám. "Rozhodlo se, máte poslední možnost tu být" řekla smutně a odešla. Ještě chvíli jsme se díval na zavřený dveře až po chvilce šel k Haileynýmu lůžku. Chytl jsem ji opět ruku a nezmohl se na jediný slovo k ní. Začaly mi téct proudy slz po tvářích a já je nechal volně ztékat. "Už asi nemá cenu ti tady říkat jak se musíš probudit, protože už není čas a asi jsem tu měl být častěji a víc k tobě mluvit, ale já tu nebyl. Měl jsem tě probudit, ale já zklamal, opět!" Nedokázal jsem se na ní aní koukat proto jsem měl hlavu sklopenou u mé hrudi a hrozně brečel. "Teď tě odpojí a já tu budu navždy sám. Pamatuj, že jsem tě vždy miloval, miluju a milovat budu! Nikdy nezapomenu Hailey! To ti slibuji!" Dveře se otevřely a stala tam ta samá sestřička. "Pane? Prosím." Řekla sestrička. "Ještě minutu!!" Odsekl jsem jí a ona si jen povzdechla a dveře opět zavřela. Hlavu jsem opět sklopil k mé hrudi a brečel dál. "Miluju tě". Poslední slova nastaly pravě teď a já byl připraven, spíš vůbec nepřipraven odejít z pokoje. Vstal jsem ze židle, ale při prvním kroku ucítil stisk mé ruky. Otočil jsem se vyděšeně na Hailey, která měla oči otevřené a na tváři maličkatý úsměv. "Taky tě miluju Justine" řekla tím jejím tenkým hláskem. "Hailey!!!!" Hned jsem přešel k ní a dal jí dlouhou pusu na její studené rty. Asi po 10ti vteřinách jsem se odtáhl. "Sestro!!!!" Zavolal jsem nahlas, ale nikdo nepřicházel. "Vydrž!" Řekl jsem Hailey a vyběhnul z pokoje jako kdyby jsem spal týden v kuse, ale v tomto případě byl opak spíše pravdou. "Sestru!!! Potřebuju sestru!!" Křičel jsem po chodbách a lidi v čekárnách na mne koukali jak kdyby nikdy neviděli nevím co. Narazil jsem na sestru, která tu u mne byla i před chvíli, furt ta samá sestra. "Rychle na pokoj!! Hailey se probudila!!" Řekl jsem jí udýchaným hlasem. Vykulila oči a usmála se. "Doktory na pokoj 6!!" Řekla do nějakýho sluchátka na zdi. Rozutíkala se semnou na pokoj. Když jsme přiběhli na pokoj, doktoři už tam byli a vezli Haileyno lůžko někam pryč. Ani jsem nepromluvil, ale sestra mi hned vysvětlila, že Hailey teď vezou na různá vyšetření. Doběhnul jsem je a šel ruku v ruce vedle lůžka.
----------------------------------
!UŽ SE JSME SKORO U 1K PŘEČTENÍ!Jinak ahoj po zase dlouhé době. Hrozně dlouho jsem se rozhodovala jestli to dát ještě do téhle části nebo do té další na začátek, ale řekla jsem si, že už toho trápení bylo dost. Tak snad se vám část líbila a zase příště..

All love... Rebeca

Do you Love me Bieber?Kde žijí příběhy. Začni objevovat